Čech vs. čecháček

Hodně z lidí, kteří mě znají, mě mají za povýšenou, možná i arogantní. Ale nemají pravdu. Jsem naprosto normální holka, jenom patřím do skupiny lidí, kteří něco dělají se svým životem, přemýšlí, žijí, mají názory, sebevědomí, asertivitu. Pro 90% lidí jsou tyhle věci rovny aroganci a povýšenosti... smutné.

Potkávám hodně pánů a každý z nich patří to jedné ze dvou skupin. Je úplně jedno, jestli je pán mladý, nebo v letech. Jestli je zazobaný, nebo na schůzku se mnou měsíc šetří. Je to celé o hlavě.

Proč se nemůžou "čecháčci" snažit překročit svůj stín, být něco víc, než jsou v každém okamžiku? Já se o to snažím... nevím, nakolik jsem úspěšná, ale aspoň se snažím. Protože pokud se člověk snaží, vždycky má ze života víc.

Tak třeba:

Jeden napíše vzkaz, bez pozdravu, bez podpisu, s hrubkama, druhý je galantní a na schůzku za kterou mi má zaplatit přinese květinu. U kterého si asi tak dám při schůzce víc záležet?

Jeden smlouvá o cenách, které jsou jasně dané. Poukazuje, že jinde jsou levnější a je hrubý, že mu nechci vyhovět, nebo žadoní o sex zdarma. Druhý mi zaplatí, co má a pak mě ještě pozve na kávu, nebo víno, pěkně si popovídáme a někdy ráda klidně přijmu pozvání k němu domů znovu a zadarmo.

Jeden přijde neupravený, páchnoucí potem, druhý se snaží zapůsobit, hezky se oblékne, navoní se. Kterého asi tak udělám jak rychle to půjde a se kterým si to užiju?

Jeden se mě skoro bojí dotknout, neustále se ujišťuje, jestli mi neubližuje a jestli se mi to líbí, i když si zaplatit za to, aby se mi to líbilo a něco jsem vydržela. Druhý přijde, řekne co chce a jak to chce. Který z nich si to asi tak užije víc?

A tak bych mohla pokračovat donekonečna.

Často to na člověku poznáte, jak se na něj podíváte. Ze způsobu chůze, z pohledu očí, z jednoduchých gest. Opět... nehraje roli věk, společenské postavení ani etnikum. Někdo je prostě čecháček a někdo je Čech.

Ani nevím, proč tohle píšu. Asi proto, že Čechů je naprosté minimum. Snažit se je těžké... vyžaduje to snahu ;-) Ale stojí to za to.