SEX mi SLUŠÍ

Vyjdu z ložnice a vidím odraz svojí postavy v okenní tabuli a připadám si jako bohyně.

Vzácný moment. Moment po té. Okamžik, chvíle. Sex mi prostě sluší. Po těle cítím ještě dozvuky jeho dotyků, hlavu zaplavenou obrazy z právě prožitého milování. Je mi zatraceně dobře. Jsem krásná. Všechny obliny mého těla mají smysl, i když je v magazínu nenajdeš. Na magazín jsou prostě příliš velké, nebo příliš malé, nebo příliš něco... ale na sex jsou akorát. Jako puzzle se doplňují s křivkami těla mého chlapa. Jeho úzké boky, moje doširoka rozevřená stehna. Jeho pevný hrudník, o který se třu mlékem nalitými prsy. Pocity případného studu jsou ty tam. Najednou se chci ukazovat. Sednout si na něj a ujíždět na vlně rozkoše... Moje měkkost, jeho tvrdost... Dynamické souznění a kontrast.

Naplnění, vyplnění, ukojení - harmonie, krása. Jak jen uchovat ten pocit co nejdéle? Být to v mé moci, zavařovala bych ho do sklenic místo marmelády a v teskných okamžicích bych se ládovala k prasknutí. Jó to by bylo. Nesnáším magazíny.

Ještě jednou olíznout lžičku.