Satelit

Už pár týdnů zlobí. Jde a zas nejde a nahání se opravář. Kdyby bylo na mě, televizi nepotřebuji, dám raději přednost dobré knížce. Ale rodinka to nesla těžce. Manžel bez sportu, syn bez pohádek a dcera bez Fashion kanálu a MTV s povinným programem 16 a těhotná. ( No jen ať vidí jak to dopadá, když se sex nebere zodpovědně )
Pokaždé když opravář přijel, byl u toho manžel. Až do včerejška. Takže jsem čekala a vyhlížela v určenou hodinu z okna a nic. V návalu domácích povinností a neustálého stopovaní jak rychle syn poskládá Rubikovu kostku, jsem na milého opraváře zapomněla. Když už jsem konečně měla vše hotové a plácla sebou,že si konečně vypiji kávu, zvonek.

Vyběhnu otevřít a u dveří stojí Pan opravář. Už od pohledu znechucený a asi i unavený po celodenní práci. Pouštím ho dál a už za pochodu podávám informace co to dělá a nedělá a co už se měnilo a neměnilo. Jen pokyvuje hlavou, moc nemluví. Pokládá tašku a vytahuje všechny ty potřebné věci, kterým vůbec nerozumím a ani nechci. Řeší a měří, já postávám a snažím se odhánět zvědavou kočku. Mne si bradu a žádá mě ať ho vezmu, kde máme parabolu. Tak ho vedu přes byt, kočka nás pronásleduje je zvědavá jak opice.( Jde vidět, že je ženská.) Otvírám balkon a zas postávám a čekám. Nějak se na chvilku zamyslím, vůbec nemám zdaní co tam chlap provádí, ale najednou televize naskočí. Má očividně radost, sám ze sebe a asi už se konečně vidí doma. Dává mi rady, jak dnes Tv testovat a nechat běžet a že když to zas vypadne ať se ozvem.

Jenže to bych nebyla já, kdybych se nezeptala zda má manžel na něho kontakt. Věděla jsem,že vždy vše řešil v prodejně.

"Já vám dám vizitku." Začne lovit v male kapsičce na prsou, ani se na mě nepodívá. Šmátrá a šmátrá, vyndavá a v ruce místo vizitky držel baliček s kondomem.

Podíval se co drží v ruce, ani se nehl brvou a vrátil balíček zpět a jal se šátrat do druhé kapsy. Lovil a nic, nakonec z pohledem někam za mě prohlásil : " Asi bude lepší, když si to číslo napíšete." Odcupitala jsem s úsměvem pro tužku a papír načmárala číslo, hezky poděkovala a vyprovodila ho ven.

Jakmile jsem zavřela dveře musela jsem se od srdce zasmát. Připomnělo mi to jednu příhodu z mého mládí a přesně jsem věděla jak trapně se chudák cítil. Ale musí se nechat,byl připraven na všechno.