Ostrava !!!

Děkuji za víkend, který jsem mohl prožít se super partou lidí...

Byl pátek a slunce peklo jako na poušti. Šel jsem do servisu pro auto a potom do garáže s úmyslem udělat v něm pořádek. Myslel jsem, že mě asi trefí šlak, když jsem začal uklízet... Spousta tyček od lízátek, obalů od bombonů a hlavně Karlových chlupů... Auto jsem asi hodinu vysával, než byl vnitřek skoro bez psích chlupů... Slunce peklo a já myslel že zdechnu. Konečně bylo hotovo. Letěl jsem domů vařit oběd a uložit synka po obědě spát. Pověsil jsem jednu pračku prádla a dal prát druhou... Nachystal jsem si věci na víkend a pro jistotu napsal -kapce-, která byla už v Praze a obědvala s -al-.
Když se synek vybudil a já doběhl s mladší dcerku ze školky domů, dorazila žena. Pomalu se blížil čas, kdy už musím odjet a já stále neměl dárek pro -kapku-, který mi měla žena udělat. Dva měsíce jsem jí to připomínal, pořád měla čas. Prý je to na deset minut... a co myslíte?
Měl jsem už pěkné zpoždění a musel jsem odjet bez dárku, naštěstí vlak měl zpoždění taky. (díky České dráhy...) Stihl jsem to včas.
Stál jsem na perónu a vyhlížel mé pražáky... :-)))
Když vlak přijel, spousta lidí vystoupila, ale má skupinka Amíků nikde... Lidé postupně odcházeli a já se stále rozhlížel kde jsou. Až na konci perónu jsem je konečně uviděl. Srdíčko mi radostí zaplesalo. Viděl jsem ka*ju s jeho přítelkyní, betty, kapku, veniho a Al. Šel jsem k nim a měl jsem co dělat, abych se k nim nerozběhl naproti. Už mě viděli a všichni se usmívali a zamávali mi na pozdrav. Konečně jsou tady...

"Ahooooooj.... " zdravím je.
"Baník pičo... " odpovídá Veni. Tiskneme si ruce a pak už to jde ráz naráz. Vítání, objímání, tisknutí a polibky. Jsem hrozně rád, že už jsem s nima.
Odcházíme z perónu a venku vyhlížíme Topase, který nás měl čekat.. Já ho ještě nikdy neviděl, tak podezřívám každého trochu šedivého chlapa, kerého vidím. Al má vybitý telefon, takže si jde do nádražní hospody půjčit trochu štrumu do nabíječky a ochladit se pivem. Za chvíli se konečně objevuje Topas..
Tak tohle je on... To je ten Topas, jehož komenty pod blogy jsou legen...(počkejte si)...dární...

Zase vítání a zase objímání a rychlá domluva, co teď. Nakládám spoustu zavazadel a vyrážím s holkama vyzvednout klíče od penzionu. Al pořád všechny upozorňuje, jak je splavená a smrdí... Okna jsou stejně dokořán, takže nic podezřelého necítím. Vůně Ostravy přebíjí spolehlivě. :-) Za chvíli stojíme u penziónu. Al volá majitelce a my se mezitím za penzionem uvelebujeme do plastových židlí. Je to rodinný domek s malou zahrádkou, z venku nepůsobí nic moc, ale jak jsme se potom předsvědčili, zdání může klamat. Vnitřek je krásný po rekonstrukci, koupelna má vanu i sprchovací kout... Al rozděluje pokoje a pak všichni postupně mizí v koupelně.
Už to nemůžeme vydržet a chceme si všechno říct a skáčeme si do řeči a smějeme se.. S touhle partou lidí je přád o čem si povídat. Potom vyrážíme s Kapkou a ká*jovou přítelkyní pro nějaký nákup a když přijíždíme zpět, chlapi už volají, kde jsme, že se chladí pivo.. Za chvíli už parkujem před Topasovým domkem. Pomáháme přenést párky a chleba, okuky a jné dobroty, které pro nás Topas připravil a jdeme na zahradu, kde se uvelebujeme pod ořechem u zapálenéo ohně.
Dostal jsem do ruky obrovskou plechovku okurek ze Znojma. Jsou řádně vychlazené, sedám si na lavičku a pokládám si plechovku mezi nohy. Jůůůůůůů....to příjemně chladí na koulích. Všichni se smějí mému labužnickému výrazu. :-)
Holky nařezávají párky a já chroupu okurky a otevírám pivo, na které jsem se těšil už od samého rána. Booooože.... to je dobrota. Jsem utahaný z toho vedra, ale šťastný, že jsem tady se svými přáteli. Jen tak sedím a kochám se tou atmosférou, poslouchám vyprávění a je mi krásně...
Veni s Topasem vykládají vtipy, ká*ja se tulí k přítelkyni, Al už to nevydržela a opéká mi párek, potože viděla, že mám na něj chuť, ale nechce se mi ani hýbat. Kapka se cpe zákuskem, který pro nás Topas koupil a pro ni protekčně hned dva. :) Musím se smát, když ji vidím jak ji chutná. :))
Pak se kouknu na Betty, kouká do ohně, ale jako by můj pohled cítila zvedá hlavu. Koukám se přímo do očí, vím že to nevydrží a za chvíli se jí ty oči rozesmějí. Hrozně mě baví si na tohle vždycky počkat... :-)))
Je horký večer a my si povídáme, občas kouknu na nebe, občas kolem sebe a myslíme společně na ty, co nemohli přijet. Na Pet, kometku a ostatní...

Z té smutné chvíle mě vytrhává Al, bože můj to živel. :)) Je jí všude plno, furt něco říká a všichni se řehtáme. Kdyby tady byla i Pet, Ostrava by se otřásala v základech.
Je daleko po půlnoci a sbíráme se domů. Taxíky jsou tady a odvážejí nás na penzión. Ulice asi není tak známá a jde vidět , že taxikář váhá, kudy kam.. To byla chvíle pro Al, okamžitě na něj vybafne, že má jet po trase "sedmičky" což je číslo tramvaje. Taxikář se rozhlédne po okolní vilové čtvrti a začne se smát... Nakonec ho navigujeme a už jsme doma. Střídáme se v koupelně a kdo se zrovna nesprchuje, ten na střídačku perlí svými komenty. Pořád máme o čem si povídat... I já si dávám sprchu a ještě sedám na chvíli mezi ně do kuchyně. Vede se čilá debata, než se dohodneme, že nás ráno čeká velm náročný den a je na čase jít spát už teď...
Lehám do postele a jsem tak dobře naladěn a unaven, že v momentě usínám....
Ráno mě budí kokrhání kohouta, vstávám a využívám toho, že všichni ještě spí a užívám si ranní sprchu. Postavím vodu na kafe a už přichází Kapka, vytahuju další hrníček a vařím kafe i jí. Ona mezi tím chystá snídaně po všechny ostatní, ti už se začínají probouzet a za chvíli je nás opět plná kuchyně.
Po snídani jdeme všichni (krom Betty) k Topasovi. Jedeme sedmičkou, s čímž je Al opravdu spokojena. :)) Topas má krásný sklep, který přímo lákal k focení galérky a tak toho -al- s Kapkou nadšeně využijí. To focení docela trvá a máme ještě objednanou exkurzi na vysokou pec do Vítkovic, takže s holkama zahajuji zrychlený přesun zpět na penzión a kluci jedou do Vítkovic rovnou, kde se později potkáme.
Přícházím na penzion a slyším nějaké zajímavé zvuky. Raději dávám o sobě vědět, ale stejně jako chlap se jdu kouknout dozadu do pokoje, co se děje. Vcházím mezi dveře a v momentě přestávám slyšet... Betty leží skoro nahá na posteli, na ní sedí opálená kráska a masíruje jí záda. Je to Vadez. Musím odejít protože ta naolejovaná těla ve mě probouzejí chutě nejen na oběd... :-)))

Počkáme na Vadez v kuchyni a pak se s ní konečně vítáme. Odjíždíme všichni společně k vysokým pecím ve Vítkovicích, kde už čeká Topas s ostatními a jdeme na exkurzi. Byla to opravdu zajímavá exkurze. Nafasovali jsme přilby a hurá do schodů... Když se dostáváme na Bolt tower s chutí si v kavárně dávame občerstvení. Jsme 80 metrů nad zemí a 345 nad mořem a venku je teplota 34 stupňů.. Veni se svých bondovských brýlích vypadá akčně, tak ho Al fotí, stejně jako Kapka nás ostatní, ať máme památku.. Slézáme dolů a všichni se shodujeme, že tohle opravdu stálo za to. Pak se přesouváme do restaurace, objednáváme si jídlo. Já jdu do 300g smaženého řízku, aby Pet viděla že nám chybí... Kapka podotýká, že ho jím skoro perverzne... :-))) Al zase perlí svoje hlášky, pořád se musím něčemu smát. Ona totiž perlí skoro pořád.
Potom přichází Ines a zase je středem pozornosti, její podpadky znějí celou ulicí a všichni chlapi po ní mlsně koukají. Oživila naši diskuzi a pak přichází i Second. Jde rovnou z práce, ale stejně si našel čas nás poznat. Všichni si toho velice ceníme. Sedím, popíjím pivo a usmívám se. Je mi hezky jak se všichni baví. Topas si vedle mě balí cigaretku, obdivuju jeho prsty jak to dokážou, já za celý život ubalil v prstech jen jednu kouřitelnou cigaretu. Al zrovna rozhazuje rukama ,jak něco vysvětluje číšníkovi. Ten kouká vyjeveně a raději jen přikyvuje.
Vadez se směje a taky něco přihazuje. Její příhody taky nemají chybu a kolikrát si musím utírat oči jak se směju. Ka*ja s přítelkyní se drží za ruce a taky jen poslouchají cvrkot. Veni sekunduje Vadez, čte nám své verše, zase se smějem. Kapka se usmívá, je ráda, jak se skvělě bavíme, čekám až se naše pohledy setkají a mrknu na ni. Usměje se a přikývne. My dva si rozumíme i bez slov... Ines tam zrovna něco důležitě vysvětluje Secondovi, ale ten jí kouká do výstřihu a vsadím se že vůbec neví o čem Ines mluví... :-))) Podívám se vedle sebe na Betty... Zrovna si labužnicky vychutnává mascarpone se zmrzlinou... Její oči zaří a smějí se. Usmívám se na ni, protože to snad ani nejde se na ni mračit. Ptá se, jestli chci zkusit, ale ten perverzní řízek mě dostal do stádia, kdy téměř nejsem schopen pohybu..
Vadez se mě ptá na co mám teď chuť. Odpovídám, že jsem nad míru spokojen, snad jen vykouřit bych se nechal, ale bohužel nemají tam dlouhé ubrusy, tak nemohu trénovat na Amatérskou olympiádu na disciplínu " kamenná tvář "... :-)))
Zase se řehtáme a pinkáme si ty vtípky sem a tam.
Platíme a přesouváme se k nám na penzión, máme tam pivo a Metaxu a Mojito a spostu jídla a pití. Zase jeden magickou sedmičkou, což vyloudí na tváři Al spokojený výraz a pak už pokračuje skvělá zábava v naší kuchyňce.
Venku se setmělo a v dálce létají blesky, beru si pivo a sedám venku na lavičku. Poslouchám šumění stromů, sleduju blesky v dálce a usmívám se. Otevřeným oknem slyším rozhovory z kuchyně a smích. Pomalu začíná pršet a já tam sedím a zavírám oči. Kapky dopadají na mou tvář a příjemně studí, stromy šumí a slyším jak v dálce hřmí...
Jsem moc rád, že jsme se sešli. Cítím, jak mě ti lidé okolo mě nabili energii, jak jsem nakažený jejich smíchem, humorem a dobrou náladou.
Dlouho to nevydržím a jdu se za nimi bavit...
Ráno zase s Kapkou jako první vaříme kávu a snídáme. Než se všichni nasnídáme, probíráme ten večer a vlastně celé to setkání. Jen neradi balíme a odjíždíme na nádraží. Vlak co byl v plánu už je obsazený, tak se improvizuje a kupují lístky do Pendolina, co jede až za hodinu. Jsem za to rád, že mi ještě neujedou. Pořád se máme o čem bavit a mě je líto, že to tak rychle uteklo. Stojíme na peróně a už na nás doléhá smutek, že se opravdu loučíme. Objímám se s každým, mám v očích slzy... Nejsem sám a není třeba slov. Zase se uvidíme... Už teď se na Vás všechny těším.

Věřím, že tyhle putovní setkání objedou celou republiku....

Tak zase příště, kamarádi. Mám vás rád...

Fred