Hérečka

Před nedávnem jsem měla sraz se svým kamarádem v Pardubicích. Jelikož jsem skoro vždycky a všude dřív než on, tak jsem zapadla do naší oblíbené
kavárničky, objednala si velkou kávu a k tomu Sachr. Už mi přináší
objednávku a kamarád pořád nikde. Najednou zazvoní telefon a čtu mě velice známou SMS – Čus, mám zpoždění, za chvíli jsem tam! No jelikož
vím, že za chvíli u něj znamená aspoň půl hodina, tak mávám na číšníka a prosím ho o noviny. Číšník, známý taky jako největší kurevník v širokém okolí, mi s úsměvem podá noviny a na chvíli se zakecáme. V průběhu celého rozhovoru mi samozřejmě kouká do očí – myšleno do výstřihu, ale to mi ani nevadí, známe se roky a od takového sexuálního matadora mi to vlastně i lichotí.
Ovšem objeví se další žádost hostů, tak mě musí opustit. Zůstanu tedy sama, já,
moje káva a noviny. Začtu se tedy do zajímavého článku, který si již díky tomu,
jak byl zajímavý, nepamatuji a najednou se otevřou dveře. Automaticky zvedám hlavu, v domnění, že můj drahý kamarád doopravdy dodržel slovo „chvíle“,
ale není to on. Místo toho koukám na naprosto krásnou holku. Upřímně ani nevím,
kam se dřív podívat, protože ta mrcha je přímo dokonalá. Je vysoká, tipuji dle sebe minimálně 180cm, postavou je štíhlá, ale ne taková vychrtlina, ale příjemně štíhlá s těmi správnými křivkami. Má na sobě bílé šaty s prvky starorůžové černé – moc hezký kousek a rozhodně ho nekoupila v HMku. Jelikož jsou šaty bílé a bez ramínek, tak si hned všimnu, že nemá podprsenku – ale co má, tak to jsou krásné pevné trojky. Postupuji níž,
jak pokračuje růžová krajka a vidím úzký pas a lehce se rozšiřující boky, když
se otočí, aby podržela dveře partnerovi tak si všimnu krásně kulatého zadečku,
dokonalého tvaru. Je opálená, krásný tón barvy a k tomu vidím ty úžasně
dlouhé, opálené, hezky tvarované nohy. No prostě perfektní postava.
Má hnědé vlnité vlasy až po lopatky, zelené výrazné oči a jedny z nejhezčích rtů, jaké jsem kdy viděla. Sice na obličej nanesla zbytečně
moc fasády, než by v jejím věku musela, ale celé to ladí. Je prostě
dokonalá. Pozoruji ji snad s otevřenou pusou a marně se snažím najít aspoň
nějakou nedokonalost – prostě žádná tam není!

Teď jsem ještě ve větším očekávání, jaký borec půjde za ní. Očekávám něco mezi
Vinem Dieslem, Bradem Pittem a Georgem Clooneym – prostě pán Úžasnák :) Ovšem to, co vchází, zatímco ona poslušně drží dveře jako portiér, je něco nepopsatelného a já si málem vyliju kávu do klína, kterou už křečovitě držím nějakou chvíli v ruce jako omámená. To, co funí v těch dveřích, měří zhruba 170cm, a ještě mu fandím, a na šířku má nejspíš stejné parametry jako na výšku. Zatímco slečna je ročník 1995 (odhaduji), tak pán asi ještě zažil hákové kříže v ulicích a bez větších problémů by ji mohl dělat dědečka a houpat ji na klíně
– No na klíně ji nejspíš houpe, myslím si v duchu a snažím se hodně rychle tu představu vymazat z paměti! Jasně, říkáte si, že přece věk a fyzická schránka není až tak rozhodující přeci – láska je láska a každý člověk může být milý a příjemný a kouzelný i něčím jiným než je pouze mládí a krása –
naprosto souhlasím, ale to nebyl případ tohoto pána. I kdybych přehlédla věk zdatného důchodce a i kdybych přehlédla to, že díky svému pupku si ptáka viděl naposledy někdy před první krizí středního věku, tak nepřehlédnu to, že díky své obezitě funěl jako lokomotiva do kopce, měl propocené fleky snad i na kolenou a k tomu měl tři chlupy na hlavě ke všemu módně obarvené na černo
– asi aby vypadal mladší. No moc se mu to nepovedlo, evidentně! No ale pořád nechci být ta zlá a odsoudit člověka podle vzhledu, i když musím uznat, že můj zrak upřený na ní tolik netrpí jako na něj.

Skoro dokonalý páreček, aspoň teda z poloviny, usedá hned vedle mě a já vidím detaily, které tak trochu naznačují, odkud vítr vane. Pán má na sobě taky značkové oblečení, které mu ale bohužel vůbec nesedí a místo toho aby v tom vypadal dobře jako model od Versaceho, tak v tom spíš vypadá
jako hňup. Do toho pořádný zlatý řetěz na krku – asi se cítí jako zvíře, a hodinky Bulgari. Ty asi jediné jsou doopravdy moc krásné. Ona má na sobě boty,
které stojí tolik, co já měsíčně vydělám, plus kabelka, co je tak asi můj roční
nájem. Vytahuje z kabelky nový chytrý telefon, po kterém jen tajně slintám za výlohou a v tom si všimnu, že má kryt Hello Kitty a najednou zaváhám,
zda jsem s tím jejím věkem nepřestřelila. V každém případě začínám mít silné tušení, že tohle tak úplně čistá láska nebude, i když pořád se může dokázat, že má sexy mozek, jak jednou tvrdila současná paní Paroubková o svém prasátku, pardon, manželi. A tak si dělám pohodlí, zakryji svůj zrak Mladou frontou DNES a pečlivě poslouchám. Pán důležitý vyřizuje zřejmě pracovní hovor,
tak nahlas, že snad i hospoda vedle už ví, že to jsou všechno naprostý kreténi,
že on si je dá do latě a nikdo s ním vyjebávat nebude! No pane jo, tomu
říkám krásný slovník. Během hovoru objednává u číšníka: „Kurva, jaký tady máte kafe? Chci pořádně silný! A vodu máte jen Evian? Takový patok, to by v Praze měli lepší výběr, no tak aspoň tu a rychle nebo zhebnu žízní!“
No jo, matička Praha – tam mají lepší možnosti, ne jako my chudáci zde na vesnici. Mám sto chutí na něj zařvat, ať teda táhne zpět do Prahy a dá si tu svoji vodu za 200Kč, i když je to nejspíš stejně takový hňup, že by rozdíl od vody z kohoutku ani nepoznal. Místo toho jen doufám, že číšník cestou přefikne nějakou číšnici a ta voda nedorazí včas a pán „moc příjemný“
doopravdy zhebne. Slečna si samozřejmě objednala Evian, s citrónem,
drží zřejmě linii. Číšník bohužel stihl dojít včas, než pan umřel na dehydrataci a přinesl objednávku dle mého celkem rychle, ale pánovi to moc rychle nepřišlo (no jo v Praze asi číšníci přímo utíkají po kavárně) a tak místo děkuji, jen zabručel, že už bylo na čase a dál pokračoval v hovoru,
kde každý byl debil, jen on byl bitevní loď.

Mladé slečny si vůbec nevšímal, ne snad, že by jí to nějak vadilo – od příchodu měla neustále mobil v ruce a něco tam datlovala jako zběsilá a u každé druhé
zprávy se smála na půlku kavárny. No svým způsobem to bylo rozkošné, kdyby jí
bylo šest. I přesto, že mě ten pan strašně rozčiloval a já musela pořád hledat svůj vnitřní klid, tak jsem z nich nemohla spustit zrak. Prostě kráska a retardovaný zvíře. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co takhle krásná holka může vidět na této hrůze. Jasně, evidentně měl nejvíc sexy bankovní účet a podle pozorování na své drahé a hezčí polovičce nešetřil, ale i tak. Vždyť žena jako ona by mohla mít každého, na kterého se podívá. A když už jsem takhle hluboce přemýšlela, tak přišla konverzace, která mi to celé objasnila do naprosté
dokonalosti.

Ona: Cukrouši,
měli bychom jít koupit ten kožich, co si říkal, že potřebuji na zimu!“

On: „Co to meleš? Na co chceš na léto kožich?“

Ona: „No přece příští týden letím do toho Nůůůj Jorke (myslela New York) a tam bude zima přeci, abych ti nenastydla, cukroušku!“

On: „Tam nebude zima, ale léto jako u nás!“

Ona: „Jak to? Vždyť si říkal, že letíme na obrácenou polokouli či co a to je jako
Austrálie, ne? Tam teď mají zimu!“

On: „Neletíme!
Letíme akorát přes časová pásma a bude tam časový posun. Ne jiné roční období!“

Ona: „Jo aha, ale počkej, jak časový posun? My budeme cestovat v čase?“

V tu chvíli jsem se tak strašně zakuckala kávou, že jsem myslela, že se udusím.
Vážně jsem nevěděla, co dřív – zda lapat po dechu, kašlat jako o život nebo se smát. Chtělo se mi totiž vše najednou! Snažila jsem se být sice co nejmíň
nápadná, ale nejspíš se mi to moc nedařilo a já na sebe strhla pozornost celé kavárny.
Pan vedle mě si asi všimnul mé reakce a tak po slečně štěknul, ať raději drží
hubu, v rychlosti dopil kafe a už zběsile mával na číšníka jako kdysi na prvního máje. Zaplatil, mimochodem nenechal ani korunu spropitné, a už
hnal tu svojí, ať se zvedá, že se musí vrátit do Prahy! Slečna poslušně
cupitala, zase podržela dveře a už se sunula za ním. Z výlohy jsem si ještě všimla, že nastupuji do krásného auta značky BMW X5 – no prostě žádná
lidovka a už uháněli pryč.

Takže záhada páru byla vyřešena, už jsem i pochopila, proč se s ní moc nebavil, a v duchu si řekla, že Bůh je přece jenom spravedlivý. Tak dokonalá kráska,
ale hloupější stvoření jsem snad v životě neviděla. No jo, lidé jsou různý.

A už dorazil kamarád, při sundávání mikiny se mě hned ptal, zda jsem viděla tu kočku, co vycházela! Tak jsem mu řekla, že viděla, ale že má smůlu, protože kočička teď
bude cestovat časem se svým cukroušem. Koukal na mě a nechápal, zatímco já se skvěle bavila!