Jsi hezká ženská.

Když mi tuto větu řekne muž, je to ohromě milé. Zvláště pro ženu, co bývala ošklivým kačátkem, dívkou kudrnatou, brejlatou a s ňadry za tričkem neviditelnými.

To člověk - žena pak získá o sobě nevalné mínění a myslí si, že hezká není. Ale když se kouknu na fotky před dvaceti a více lety (taky před deseti a pěti a včerejší, jistě, že), musím sama (zcela nenamyšleně) konstatovat, že docela hezká jsem :-) V posledních letech mi to i dost mužů říká a samozřejmě, že věřím, že to myslí upřímně (jak jinak, že).

Jenomže já tuhle větu nedávno řekla ženě.

Měli jsme sraz po třiceti letech a já na něm potkala spolužačku i ze základky. Když jsme si popovídaly každá se svými spolužáky z gymplu, sedla si ke mně a čtvrt hodiny strávily (povídáním) spolu. Při loučení jí najednou povídám: Jsi hezká ženská.

Opravdu na svůj věk vypadala báječně a velmi atraktivně, ale ne vyzývavě.

Bože, co jsem to zase řekla, projíždí mi hlavou a ve své domněnce jsem se příliš nemýlila.

No, všichni tady vypadáme dobře. Reagovala spolužačka a bylo vidět, jak zrozpačitěla a neví, co říci.

Možná jí to přišlo tak, že jsem po ní vyjela. Ano, i ženy si říkají, že vypadají dobře, ale tohle jakoby nebyl ten případ.

Nebo se v tom tvrzení objevila moje skrytá bisexualita?

Protože ... :-)

Ale já jí opravdu chtěla JEN říct, že hezká žena.

Závěrem - Až mi tuto větu řekne žena ... nevím, jak budu reagovat :-)