Dobrovolný vězeň - čtvrtá část

Lenka dostává neutišitelný hlad

Bylo to
strašné a vzrušující zároveň. Lenka pomalu přestala myslet na to, až
tohle peklo skončí, čím dál víc si opakovala, že se nenechá zlomit, že
všechno bude snášet. Ovšem v koutku mysli se jí vracel krásný pocit,
nebyla to myšlenka, ale krásný, příjemný a vzrušující pocit, že se jí
vlastně líbilo, když tady Pavel byl, když byl s ní. Začala si
uvědomovat, že Pavel není nějaký hajzl. Že je to inteligentní a krásný
muž, který ví, co chce. I když s Lenkou nezacházel nejlíp, začala si
uvědomovat a všímat, že se Pavlovi líbí a že, když tu byla Hanka, tak
Pavel nekoukal jen tak do novin, nebo mobil. Pavel si ji hlídal. Dával
pozor, aby se jí nic nestalo. Vždyť je vlastně lékař, on doopravdy
nedokáže lidem ublížit. Tohle celé je vlastně jen jedno velké divadlo,
které je jen a jen pro ni. Ovšem s tím, že je všechno reálné, žádné
hrátky v posteli, žádné "budeme si hrát na subinku a pána". Pavel byl
reálný pán, zrovna jako jeho přístup, jako každý trest, i všechno
ostatní. Na začátku vypadal krutě, ale to nebyla pravda. Lenka jen
dostala za to, že byla drzá. On ji přece říkal něco jakože když bude
hodná, bude i on. Lenka začala zažívat něco krásného, co ještě
nezažila. Ten pocit, že ji má někdo opravdu rád, že ji hlídá, aby se jí
nic nestalo, a dokonce se o ni stará. Nedávno, když se jednou vzbudila,
zjistila, že leží na břichu. Pavel byl v podřepu u ní a něčím ji velmi
jemně mazal záda. Asi to byla nějaká hojivá mast. Ale co se jí líbilo
ještě víc, že když za chvíli odcházel, jemně ji pohladil. Ji, kterou den
před tím trestal, bičoval, které říkal "děvko". Lenka měla zavřené
oči, nedala najevo, že už je vzhůru, ale vnímala každý jeho dotyk. Pavel
pomaloučku a velmi jemně vmasírovával a roztíral mast. Každý jeho
sebejemnější dotek byl pohlazením pro Lenčinu duši. Tyhle myšlenky se jí
honily hlavou, když vyčerpáním usnula ve své cele.
Když se
vzbudila, byl večer. Pavel ji asi nechal spát. Malým okýnkem zahlédla,
že venku už je tma. Lenka se pomalu budila. Když se pokusila pohnout,
cítila celé tělo. Ale něco se změnilo. Najednou si to uvědomila. Cítí
velmi slabou a jemnou vůni, nějaké květiny, nebo byliny. Sáhla si na
záda a zjistila, že jsou trochu mastná. Pavel tady musel jistě být. Zase
jí natíral rány. Ale teď tu není. Pomalu se posadila. Bylo už přítmí,
ale její oči si velmi rychle navykly a ona viděla celou místnost téměř
ostře. V miskách měla nějaké jídlo a vodu. A to ji připomenulo, že má
hlad. Pavel tady nebyl, ale co když ji sleduje na kamerách? Přece to
jídlo nebude jíst rukama. A zde přišel ten zlomový okamžik. Lenka se
nebála toho, že ji Pavel sleduje, nebo že ji potrestá. Lenka sama chtěla
ukázat mu, že udělá cokoli, co bude chtít. Najednou to pro ni nebylo
něco, co se jí hnusilo, nebo co nesnášela, ale byla to výzva a
příležitost. Kterou mohla Pavlovi dokázat, že je to, co chce. Lenka
změnila své hodnoty, svůj přístup. Už ji nezajímalo, co bylo tam venku,
nezajímalo jaké je Hanka, nebo co jí provedla. Jediné co chtěla, bylo
potěšit pána. Ukázat mu, že s ní neztrácí čas nadarmo. A taky chtěla ten
pocit znova zažívat, ten krásný pocit, že má konečně někoho, kdo se o
ni stará, pečuje o ni a snad ji má i rád. A díky tomuhle neváhala.
Postavila se na čtyři a zabořila se s velkou chutí pusou do úhledných
kostek chleba, který na ni čekal v první misce. Pocit pokoření, byl ten
tam. Vystřídal ho pocit takového štěstí. Kromě toho, že se mohla
najíst, chtěla udělat pánovi radost. Nevěděla, jestli ji sleduje, nebo
ne. Ale najednou věděla, že to chce ona. Že role čubičky, role pejska,
do které ji pán pasoval, je to, co teď chce. Přestala vnímat a zabývat
se myšlenkami, jestli ji někdo sleduje. A chtěla být pejskem a líbilo se
jí to. Byl to zvláštní pocit, trochu vzrušující, trochu osamělý, trochu
krásný. Najednou si uvědomila, že chléb je čerstvý a měkký. A na něm
na těch kostkách je sýr. Jedla to, jako by to byla ta největší
pochoutka.
Ty pocity, které se v ní mísily, byly ale vesměs krásné a
vzrušující. A Lenka chtěla víc a víc. Chtěla to stále zažívat a nemohla
se Pavla dočkat. "Přijde vůbec ještě dneska? Asi už je noc a on spí."
Byla trochu smutná. Toužila po jediném, aby tu byl Pavel s ní. Nemusel
by jí vůbec nic dělat, klidně by si mohl číst noviny, nebo koukat do
mobilu, ale aby tu byl s ní. Dokonce si uvědomila, že by klidně i mohl
šukat Hanku. Sice by žárlila, ale byl by tady. Lenka pojedla všechno v
misce a přešla do druhé misky, ve které byla voda. Najednou zaslechla
někoho na schodech. Podle tempa a kroků tušila, že to bude Pavel.
Zaradovala se. Zámek cvaknul a těžké dveře se otevřely. Pavel sáhnul po
vypínači a slabší žárovka se u stropu rozsvítila. Pro Lenku to byl
nezvyk. Přivřela oči a chvíli si zvykala. "Dobrý večer čubičko, jak ses
mi vyspala?" "Dobře pane" odpověděla Lenka. "Tak jakpak se mi máš?"
Pavel byl najednou nějaký milý. "Dobře Pane". Pavel si sedl na své místo
a přes mříže se bavil s Lenkou. "Dobře? Vždyť jsi tady zavřená. Máš
zmalované záda. Jsi nahá. To mi neříkej, že dobře?" "Pane, uvědomila
jsem si, že s Vámi je mi líp?" Pavel s údivem zvedl obočí: "Se mnou a
líp? Ale nepřeháněj." "Opravdu Pane, nelžu Vám, myslím to vážně." Pavel
byl potěšený. Nedal to na sobě znát, ale byl potěšený. Z té rozmazlené
holky, se stala poslušná čubička, která si váží lidí a každé maličkosti.
Ale věděl, že nesmí spěchat, že si to třeba ještě rozmyslí. "Dobře
Lenko. Myslím, že jsi zažila už hodně. A bylo to i dost kruté, to
přiznávám. Ale taky vím, že jsi potřebovala pevnou ruku a ukázat, komu
můžeš věřit a čeho všeho si máš vážit. Vždycky jsi dostala všechno, co
jsi chtěla. A nevážila sis dostatečně toho, co jsi všechno měla. Jídlo,
svobodu, krásu, přátelství. A podívej se teď. Ležíš tady nahá v okovech
na zemi. Špinavá, neučesaná, nenamalovaná. Jíš a piješ z misky jako
pes. A mě tady tvrdíš, že je ti dobře. Netvrdím, že je z tebe najednou
dobrý člověk a osobně si myslím, že když se vrátíš domů, rychle
zapomeneš na to, jaká jsi byla tady, a zase z tebe bude rozmazlená
holčička, kterou musí všichni obskakovat a poslouchat, ale kterou nemá
nikdo rád." Tohle už Lenka nevydržela. Věděla, že asi dostane, ale
skočila Pavlovi do řeči: "Ne, pane, to není pravda, budu si vážit všeho.
Pane, slibuju!" To zase trochu popudilo Pavla, ale zase chtěl, aby
Lenka ukázala co v ní je teď, chtěl ji vyburcovat k tomu, aby si stála
za tím, co řekne. "Ty slibuješ? Naposled když jsi mi takhle slibovala,
tak jsi druhý den hned otočila" řekl posměšně. Lenka byla dotčena, ale
věděla, že Pavel říká pravdu. "Ne, pane, teď to myslím opravdu vážně."
"Vážně? Nu dobrá." Pavel vstal, odemknul Lenčinu kobku, její pouta a
přešel ke dveřím, kterými před chvíli přišel. Otevřel je a otočil se k
Lence: " Myslím, že už jsi zažila dost. Jestli chceš, můžeš jít." A
ukázal směrem ke schodišti. "Není v tom, žádný trik. Prostě ti dávám teď
zcela svobodnou možnost rozhodnout se. Když půjdeš po schodech nahoru,
najdeš tam šaty a boty a z Hradu vede silnice, po které se dostaneš za
15 minut do města, odkud už se snadno dostaneš domů. Nahoře je všechno
odemčené, nic ti neudělám, můžeš klidně a svobodně odejít. Jediná
nevýhoda je, že je 7 hodin večer, už je tady trochu přítmí, ale po cestě
se bát nemusíš a dostaneš se bezpečně až do města." Lenka byla na
rozpacích. Taková velká šance, ale proč to Pavel dělá? Najednou si
vzpomněla na to, co ji čeká. Horká vana, dobré jídlo, svoboda. Ale
váhala. A pak to zavrhla, už nechtěla být tou rozmazlenou holčičkou.
Raděj to všechno vymění za člověka, co ji bude mít rád. Opravdu rád. Po
čase váhání vyhrkla: "Nechci domů, Pane, chci být tady s Vámi!" Pavel
rozjasnil svoji tvář a objevil se malý, spokojený úsměv. "Víš, ale co tě
čeká? To, že tady chceš dobrovolně zůstat, nezmění to, co jsem s tebou
dělal. Nezmění to, to že budeš trestaná, že pokořovaná a ponižovaná.
Budeš služkou a otrokyní a hlavně jako subinka mi nikdy nesmíš říct ne. A
věř, že pokaždé když budeš mít chuť říct ne, pokaždé když budeš
vzdorovat, dostaneš trest a bude to pro tebe neustálá zkouška, zda to co
jsi teď řekla, myslíš vážně. Zda si zatím stojíš a nezměníš svůj názor,
jen co ti bude zas líp. Nechci z tebe kus hadru, a pokud to opravdu
myslíš vážně, nebudeš jen mojí hračkou. Ale dobře si rozmysli, zda to
opravdu chceš. Já ti slibuji, že toho nikdy nezneužiji, ale pamatuj si,
že toho budu hojně využívat. A že to bude vždy zkouška. A pokud ji
jedinkrát odmítneš, dám ti jediné právo volby a to že buď dostaneš
trest, nebo půjdeš domů!" Lenka visela na každém jeho slově. Bylo to
zvláštní, ale byla zcela přesvědčena, že ví, co dělá. Byla odhodlána,
že to co ji Pavel nabízí, tak chce. Chce mu být na blízku, chce ho mít
ráda, chce, aby on měl rád ji, staral se o ni a pečoval. Věděla, že je
to úplně něco jiného. Že vlastně ho bude muset poslouchat. Ale přesto to
chtěla. "Pane, vím, co chci. Kašlu na nějakou naši smlouvu. Chci zůstat
už napořád, nebo alespoň dokud mě nevyženete!" Tohle Pavel nečekal, ale
zachoval chladnou hlavu. "Tak to ne holčičko. Uděláme to takhle. Do
konce smlouvy nám zbývají 3 dny. A do té doby to pro tebe bude ta
nejtěžší zkouška. Abys věděla, co tě čeká, nečeká a měla čas se s
chladnou hlavou rozhodnout. A taky v rámci té smlouvy a zkoušky to bude
jediný čas, kdy tě i budu zneužívat, jak se mi zachce. Nikdy více už
ne. Ale pamatuj, že tě čeká ještě peklo a na konci můžeš klidně říct:
dej mi pokoj, já chci domů. Chci, aby ses dostala na samé dno, a když
budeš odcházet, vážila si toho, co máš." Lenka byla zklamaná. Nemyslela
na to, jak ji Pavel strašil, nebo varoval před tím, co ji ještě čeká.
Ale na to, že ji vlastně odmítl. Ona mu dala sama sebe a ještě má
dokazovat v nějakých pitomých zkouškách, že to myslí vážně? Ne, ona to
dokáže. Ukáže mu, že si stojí za svým. Pokud bude cítit, že se o ni
stará, že všechno co zažívá je jen součástí hnusné, strašlivé zkoušky,
tak mu dokáže, že to myslí vážně. "Tak naposled, tam jsou dveře, můžeš
jít, jestli chceš." "Ne Pane, nechci." "Dobrá tedy" odpověděl Pavel a
zavřel velké těžké vstupní dveře. "Vykuř mi ho, děvko!" Lenka byla na
rozpacích. Ovšem tohle svým způsobem je něco, co mu ráda splní. Pomalu
se vyšourala po čtyřech ze své cely a přilezla až k sedícímu Pavlovi.
Pavel se na mohutné židli trochu poposunul a napřímil. "Tak na co čekáš?
Dělej!" Rozkázal Pavel netrpělivě. Lenka, si pomalu klekla až před něj,
rozepla mu kalhoty a začala. Pavel byl spokojený. Pavel to nevydržel
jen tak sedět, jeho ruce putovaly po těle Lenky. Chvíli ji mačkal prsa,
chvíli ji štípnul, chvíli zmáčknul její bradavky. Lenka držela a
dělala, co jí rozkázal. Pavel pomalu vrcholil. Pak ji tvrdě chytil za
vlasy a hlavu a násilně ji tlačil do svého rozkroku. Neměl slitování a
jeho penis dosahoval až do krku. Pak ale viděl, že se potřebuje
nadechnout. Pevně ji chytil na vlasy a na pár vteřin odtáhnul. "Nadechni
se, děvko a budeme pokračovat! Nemám rád přerušování, dělej!" A zase
tlačil její hlavu do rozkroku. Pevně ji držel za vlasy a hlavu. Jako by
to byla jen věc. Jen nástroj k jeho ukojení. Lenka, začínala být pěkně
vzrušená, ale nesměla nic udělat. Pavel jako šílený pulzoval její
hlavou, jako by to byla věc. Jako by to už nedělala ani ona, ale on.
Konečně Pavel vybuchnul a za chvíli ji odstrčil. Lenka se pomalu
vzpamatovávala. "No výborně, zvykej si, protože to budeš dělat kdykoli
budu chtít!" řekl Pavel tvrdě. Lenka se pomalu sesunula na zem. Byla
unavená a trochu zdrcená tím co Pavel řekl, ale stála si za svým. "A
zapínat bude kdo? Děvko?" vyrušil její myšlenky Pavel. Lenka se lekla a
okamžitě začala pána zapínat. "No vidíš, že to jde. Tak holčičko,
uvidíme, jak moc to chceš." Lenka nechápala, o čem mluví. Pavel se
zvedl a šel k umyvadlu, vzal plastovou láhev, asi od nějaké minerálky, a
napustil ji vodou. Vrátil se ke klečící Lence a povídá odměřeně: "Tohle
všechno vypiješ, dělej. A čím dřív tím líp!" Vypít rychle dva litry
vody není snadné, zvlášť pro tak drobnou holku jako byla ona. Snažila
se, co to šlo, ale dostala do sebe jen tři čtvrtiny láhve. "Pane, moc se
omlouvám, ale víc to opravdu nejde." "Cože?!" Pavel ji chytil jednou
rukou za pusu, aby ji nemohla zavřít. Druhou rukou vzal láhev a lil do
ní vodu. Lenka se zalykala vodou, něco ještě spolkla, ale víc opravdu
nemohla. Naštěstí vody už nezbývalo moc, ale i tak to bylo nepříjemné.
Lence se, ale svým způsobem líbilo, jak si ji Pavel vzal. Byla, ale
zvědavá co bude dál. "Kleč, hlavu dej až na zem a vystrč pořádně zadek!"
Lenku tlačil žaludek, ale poslechla. Pavel šel opět k umývadlu a ke
skříni. Tentokrát tam byl dýl. Lenka přesně neviděla, co dělá, ale i tak
ji to zajímalo. Pavel konečně přišel k ní. "Tak tě hezky vyčistíme."
Řekl se škodolibou radostí. Najednou ucítila, jak ji něco strká do
zadku. A pak ucítila slabý proud vody a pochopila: "Klystýr" pomyslela
si. Za chvíli byla plná, všechno ji tlačilo. Pavel byl spokojený.
"Pane, prosím, mohla bych na záchod?" Pavel uklidil nádoby a zase si
sednul. "Jenom hezky vydrž!" Pavel seděl tiše a pozoroval Lenku. Ta
stále s vystrčeným zadkem zažívala muka. Po několika minutách si opět
dodala odvahy: "Pane, prosím" Pavel ledově klidně odpověděl: "Nepros,
děvko. Řekl jsem, že ne tak ne. A nepřej si mě, vyprázdnit se bez
dovolení!" Lenku začalo všechno tlačit čím dál víc, už to nebyly ty
vzrušující pocity. Pavel po několik minutách, když viděl, jak se svíjí a
šije sebou, povídá: "Tamhle, otevři dveře a sedni si, ale nezavírej!"
Lenka pochopila. Zapomněla na stud, nebo na to že na ni Pavel kouká a
byla ráda, že si může uvolnit. Seděla na záchodě několik minut, než si
úplně vydechla. Byla unavená a vyčerpaná. "Kdo ti řekl, že můžeš
odpočívat? Utři se a pojď sem!" Lenka poslechla. "Tak co pořád ještě
nechceš odejít?" Lenka se naštvala. Ne proto, že ji Pavel mučil, že ji
ponížil a pokořil, nebo že s ní takhle jednal, ale proto že jí nevěřil.
"Stojím si za svým!" odsekla panovačně. Tohle chtěl Pavel slyšet.
Najednou se změnil: "Ty moje šmudlinko" dodal láskyplně. Lenka
vyčerpaně klečela před jeho nohami, byla sesunutá k zemi, cítila se
slabá a unavená. Ale její mysl ji spát nedala. Pavel vstal, naklonil se k
ní a něžně ji vzal do náruče. Lenka nechápala. "Pane?" zeptala se
tiše. "Odteď budeš mluvit, jen když řeknu!" zašeptal jí Pavel tvrdě, ale
tiše a zároveň něžně. Pavel se s Lenkou v náručí vydal nahoru. Lenka to
pozorovala jako v mrákotách, její tělo bylo unavené. Pavel ji donesl až
do svého bytu, který měl. Tam ji něžně položil do postele. "Nic se
neboj a hezky tu počkej" zašeptal jí. Pak odešel do vedlejší místnosti.
Lenka zavřela oči. Její tělo bylo zesláblé, ale spát se jí nechtělo. Pak
pochopila, že Pavel pustil vodu. Asi se šel osprchovat. Jenže za chvíli
byl zpátky. Naklonil se nad ni a vzal ji opět pevně do náruče. "Pojď
sem, ty šmudlinko" řekl jí tlumeně, ale usmíval se. Nebyl to, ale takový
ten škodolibý usměv. Tady ten Lenka ještě nikdy neviděla, byl
přátelský. Pavel ji pomalu nesl vedle a tam ji položil do teplé vany.
Najednou z Lenky všechno spadlo. Lenka se téměř nebyla schopná únavou
pohnout. Ale teď byla šťastná. Pavel úplně změnil přístup a staral se o
ni. Pomalu ji umýval houbou, pak ji spláchnul vlasy a umýval ji. Pak jí
dal do vlasů šampón, byl voňavý. A znovu ji opláchnul vlasy. "No
výborně, teď už jsi zase čistá a voňavá. A hlavně subinka, jak má být."
Dodal s něžně s úsměvem. Lence se pomalu vracela síla. Najednou se jí
začalo líbit, že se o ni pán stará. "Tak co, už je ti líp?" "Ano pane,
moc Vám děkuji." "Hezky lež a odpočívej, za chvíli jsem zpátky." Pavel
odešel. Za pět minut byl zpátky. Držel v ruce talíř s jídlem a hrnek
kafe. Přistrčil k vaně židli a položil na ni kafe a talíř s namazaným
chlebem. "Tohle hezky vypiješ a pojíš, abys měla hodně sil. Jdu ještě
něco nachystat, až se vrátím, chci aby to bylo snězené a vypité.
Tentokrát ale pomalu, nespěchej." Pavel odešel a Lenka se s chutí
pustila do jídla. Nemusela ani spěchat, ale jak byla hladová, bylo za
chvíli všechno pryč. Pavel se vrátil tak za deset minut. "Tak a teď
zas pracovně, holčičko" nasadil zase odměřenější tón. "Vylez z vany a
utři se" podává Pavel Lence osušku. Lenka tak udělala a najednou si
všimla krásného obojku, který Pavel držel v ruce. Pavel počkal, až bude
suchá, vzal obojek a zapnul jí ho kolem krku. "Tohle je holčičko symbol,
že to myslíš vážně. A teď na čtyři a pojď za mnou!" Šli vedle do
pokoje. Lenka si až teď všimla, že Pavel má v pokoji připravených
spoustu věci a vzadu v rohu byla krásná velká pohodlná klec. Pavel ji
zavedl až doprostřed, tam jí dal na nohy a ruce rozporky a ty horní
pověsil na kladku, která visela ze stropu. Pak připevnil na každý konec
dolní rozporky obrovské těžké závaží. Takže měla nohy od sebe a nemohla
se hnout. Ruce byly napnuté až ke stropu, byla celá napnutá. Ale byla
vzrušená a to hodně. Pavel vzal kolíčky na prádlo a dal jich několik na
její kozy. Pak je pověsil i na její pysky. Lenka skučela bolestí, ale
zároveň byla vzrušená. Její prsa, její bradavky, drtily kolíčky. Pavel
vzal důtky. "Chci, děvko, abys pořádně řvala a nedržela to v sobě, jinak
přitlačím." Rozpřáhnul se a udeřil na její kulatý zadeček. Lenka
zaskučela bolestí, ale nekřičela. Ovšem vzrušení, které se v ní pomalu
hromadilo, bylo čím dál složitější držet na uzdě. "Tak co bude, děvko?
Ty nebudeš křičet?" Přiletěla další rána. Lenka zase nic. "Tak to ne ty
děvko, uděláme to jinak." Odložil důtky a na kolíčky připevnil malá
závažíčka. Lenka už to nevydržela, zavřela oči a vnímala jen, co se
děje. Pavel vzal tentokrát rákosku a ostře s ní švihl po zadku. To Lenka
nečekala. "Auuuuuuuuuu" "No podívejme. A pak že to nejde." Další rána.
"Aaaaauuuuu" Lenka se pověsila na rozporkách a křičela při každé ráně.
To Pavla slušně vzrušilo, ale ovládal se. Po několika ranách byl Lenčin
zadek pěkně rudý. Pavel se postavil za ni a rukama ji téměř objal.
Jednou rukou zajel do kundy, na které viselo několik kolíčků. Začal ji
nehorázně dráždit poštěvák a kundu. Druhou rukou po chvílích dával dolů
kolíčky a závaží s jejích koz. Kombinace bolesti a vzrušení, ji doháněla
k šílenství. Pavel jí přitom šeptal do ucha: " Jsi jen nadržená děvka.
Do subky máš ještě daleko, je to tak?" "Ano pane, jsem jen děvka." "Jsi
děvka, co chce šukat, ale neví co je to láska a oddanost?" "Ano Pane,
jsem děvka." Opakovala stále Lenka. Pavel nespěchal. Už byly sundané
všechny kolíčky, když ji Pavel uvolnil pouta u rozporek. "Klekni si,
děvko a vystrč zadek!" Lenka udělala. A Pavel využil jejího
vyprázdněného análku.