Proč "chci být" nevěrná.

Pominu to, co pro koho nevěra znamená ... důvody, které k nevěře vedou, a jejich logické opodstatnění ... to všechno většina zná a nebo si může najít na netu.

Nevěru znám z různých stran.

Nikdy jsem partnera nepodezírala a nikdy nechtěla být nevěrná. Moje představa o životě byla tak krásná, pohádková o - setkání, zamilování, poznávání, milování, o milování, které dá vznik novému životu, o rodině a žití, šťastném žití až do smrti.

Závidím (jen v dobrém a přejícném) lidem, kterým to v životě takto vyšlo. Nepatřím k nim.

Asi jsem nikdy nebyla stoprocentně dokonalá partnerka, milenka, manželka, matka ... a co já vím co ještě, avšak myslím si, že tohle hodnocení nemůžu nechat jen na té druhé straně.

Vždycky jsem se snažila být oporou a většinu svých snů zahazovala kamsi do ztracena.

Jednou se však ve mně probudila obrovská touha. Nebyla to jen touha po fyzickém uspokojení. Byla to touha, která zasáhla především psychiku. Chtěla jsem vědět, kam až - jak hluboko - ve své mysli dokážu zajít, co dokážu dát.

A tak mě moje ouchylná duše vede k duši podobné, v jejichž světě sice je sex, ale především ... zvláštní hluboký vztah.

Jenomže tento vztah neumím mít nebo prožít v tzv. životním partnerstvím.

Mnozí to nazývají hrou, ale já si na vztahy neumím hrát, já je jen prožívám.