Pomoc, hoří!! (o)

Myslím si, že většina z nás to tady má stejné. Svoji práci nemáme moc v lásce, spíš nás častěji štve, než naplňuje a měli bychom představy o dokonalé práci, která se bohužel ale nekoná. A tak chodíme do našeho zaměstnání, protože nechceme být socky a vyžírky a v tichosti trpíme, aby nám každý měsíc přistála na účtu, nějaká ta částka, která se tváří jako náš
plat. Tak to aspoň mám já, většinu část roka. Ale jsou chvíle, kdy svoji práci miluji a ta chvíle je přesně tento týden.

Tak ze začátku budu muset asi prozradit svoji profesi. Někteří věrní fanoušci už
vědí, pro jiné to teď bude překvapení. Jsem recepční na jednom nejmenovaném hotelu, někde v horách :) Lokalita není vážně tak důležitá. Tato profese sebou nese jak pozitivní stránky, tak ale i dost negativních. Bohužel mě moje práce nenaplňuje, nikdy jsem pro nic podobného nebyla stvořena, ale je to prostě práce. I když jsou momenty, kdy se člověk dobře pobaví, tak mám i chvíle, kdy bych nejraději určitým hostům zakroutila krkem. Asi nejlepší na mém zaměstnání je to, že potkám „celebrity“, ke kterým bych se běžně ani nepřiblížila. I když na druhou stránku je smutné, že člověku zmizí iluze,
jakmile ty rádoby slavné hvězdy potká. Ale to je zase jiný příběh. Já chci mluvit o tom, co se koná tento týden – celorepublikové mistrovství hasičů. A
jelikož jsme velkokapacitní hotel, tak poměrně velká část hasičů bude ubytována u nás.

Už
jsem měla možnost menšího předkrmu, kde jsem pár těch kluků viděla, ať už na obědě nebo jsme řešili organizační podrobnosti a dámy musím vám říct, že to je luxus. Je to, jako kdybyste před sebou měli obrovskou bonboniéru plnou té
nejlepší čokolády a každá měla jinou náplň – jen si vybrat. A ono si prostě
nejde vybrat, chcete je všechny! Já, co jsem vždycky trpěla slabostí na policajty,
teď slintám jako bernardýn nad tou ukázkou dokonalých chlapů. Moje oči nevědí,
kam se dřív podívat. tady ten má krásný zadek, tento úžasná ramena, třetí
neuvěřitelný bicepsy, čtvrtý je dokonale vysoký, pátý má krásně modré oči,
šestý zase úžasný zadek, a tam vidím hrudník, na kterém by se parádně
leželo.... No jsem prostě jako v transu a v momentech kdy mi tady kluci chodí kolem recepce, nevnímám ani to, že mi zvoní telefon a někdo se snaží zoufale dovolat. Svět přestal existovat. Chodí kolem mě jen bonboniéra,
ze které bych tak strašně moc chtěla ochutnávat. A nedej Bůh, že semnou začnou mluvit. To je konec. Já už se nedivím chlapům, když říkají, že v určitých chvílích nejsou schopný poslouchat, protože jim hučí v klacku. Mě nejspíš
hučí v kalhotkách a tak moc, že po druhém slovu už ani nevím, co mi dotyčný říká a jen pozoruji jeho rty a říkám si, jak asi líbá a zda ty velké
ruce umí být i něžné a až ve chvíli, kdy potřetí řekne slovo „Slečno?!“
si uvědomím, že po mě nejspíš něco chce. Nahodím tedy úsměv od ucha k uchu, utřu sliny a snažím se z posledních sil nevypadat jako retardovaná pubertačka.

Bohužel ale moje pracovní výkonnost v těchto dnech klesá někde k nule. No uznejte – dá se v takovém prostředí pracovat? Když už si řeknu, že tam prostě nebudu koukat a zaměřím svůj zrak do monitoru a pekelně se soustředím,
tak slyším rozhovor o tom, jak ještě musí zkontrolovat hadice a zda budou dost dlouhé. No sakra práce. Už si v duchu říkám, jak bych jim ráda ty jejich hadice zkontrolovala já, pěkně důkladně, buď jednu po druhý, nebo klidně i dvě
tři najednou a místo toho, abych sepisovala nějaké pracovní záležitosti, tak mám v hlavě jen ty hasičské hadice. A říkám si, že až o víkendu budu spát na hotelu, že bych mohla zakřičet: „Pomoc hoří!“. Vždyť by to ani nebyla lež. Jen by nehořel pokoj, ale moje nenasytná kunda, která by potřebovala tu hadici :)



No,
a pokud by náhodou nevyšel můj plán s planým poplachem, tak bych se ještě
na pokročilá kolena mohla přidat k hasičům. Když teď vidím, jací to jsou krasavci, tak věřím tomu, že by mě ta práce mohla naplňovat víc :) No ale co tam jen budu dělat? Fyzička v tahu, po tyči nevylezu, ani kdyby mě to stálo život – takže bych se vlastně uplatnila jen jako svačinářka a kontrolorka hadic...jo to si myslím, že by mi šlo velice dobře:)