Stála na peróně a v hlavě měla spoustu myšlenek.
Nejvíc o sobě.
Její čistá duše jakoby propadla peklu.
Přesto se jí v tom pekle - na lůžku s baldachýnem - tak líbilo a cítila se spíš v nebi než pod zemí.
Říkal jí "děvko" ... "dej mi to" ...
Říct jí děvko někdo jiný, tak se urazí.
Ale zde ... byla hrdá na to, že je ...
Líbilo se jí, že je jeho děvkou. A chtěla mu dát ještě víc.
Stála na peróně a hlavou jí běhala spousta myšlenek.
Co když ... ale je ... jen obyčejnou děvkou. Jen děvkou a ničím jiným. Děvkou, co chce dát svý tělo cizímu chlapovi.
Stála na peróně a říkala si - možná by bylo nejlepší skočit do kolejiště pod blížící se vlak.
Ne, věděla, že to neudělá. Že to nemůže udělat.
Musí zvednout hlavu a jít s tím svým cejchem v srdci dál.