Jen jeden jí neodsoudil.
Jen jeden jí věřil a znal.
Znal dobře její život a rozuměl její duši.
Nepostavil se k ní zády, když ostatní po ní chtěli kameny házet a plivat do tváře.
Objal ji, když ostatní zmlkli a odešli.
Jen ten jeden věřil, jí věřil, protože - věděl. Věděl, co všechno její srdce prožilo a prožívá. Zachytil stékající slzu po tváři a věnoval úsměv.
Úsměv a jistotu - že je s ní a pro ni.
Tak jako ona byla pro něj.