písnička o...

Jsem zase sám, jenom z hrnku se kouří,z postele už na mě oči nikdo nemhouří,horkým vínem nehasím svou žízeňjenom svůj hlad po tobě a taky slova mám tě rád.Tohle bylo totiž na mě vážně trochu moc,když čekal jsem tu na tebe zas skoro celou noc,na tvý vejmluvy dávno není nikdo zvědavej,sbal si věci, padej zpátky do lihu se dej,A nevejrej už na mě těma psíma vočima,pochop všechno jednou končí a zase začíná,mohlas mít všechno, ale mělas jen kecy,nedokázalas jít nikdy správně k věci,

Nevaříš a nepereš, souložíš ze zvyku,a nemáš ráda moji černou muziku,zato ráda nosíš kožichy a podvazky a mejkapy,a chuť máš vždycky na všechno,jak na ženský, tak na chlapy.Nejradši se uděláš svým šampaňským a whiskou,a může to bejt stříknutý i sedmiletou Pliskou,finská, ruská, polská vodka,tobě nejsou vůbec na škodu,když havanskej rum s Beefeeateremnavodí skvělou pohodu.Mám toho po krk, tvoje teplota, tlak, rosnej bod,přijde dneska večer někomu ještě vhod,Já to ale nebudu, končím, zhasínám,naposled ti šaty potmě rozpínám.Vybírám si pomalu kousky tvýho těla,tak se ti to líbilo a taks to vždycky chtěla.Taks to vždycky chtěla, ale od jinejch chlapů,možná ti i rozumím a možná tě i chápu,a možná tě i chápu, ale už na tom vůbec nezáleží.Je už totiž pozdě zkoušet něco měnit,když tu vzdycháš pode mnou a začínáš pěnit,moh bych ti teď vrátit všechny ty hodiny,co prej byly pro tebe se mnou tak nudně povinný,je mi tě najednou ale hrozně líto,jsi jen popel v popelníku, kterej neví to,že včera bylo včera a dnes je dnes,včeras byla kočka, ale dnes jsi jenom pes.Je půl čtvrtý ráno a za mřížema náměsíční invence,rozdělila oknem moje tělo stínohrami na čtverce,umyté jsou deštěm z chodníku,čekají trpělivě v botníku,budoucí šlápoty sobot a nedělí,cože nás příště od sebe zas oddělí,až nás příště naposledy rozdělí.