Letní večer

Dočetla jsem blog od Vadez o příteli, který jí moc chybí i po letech. Měla jsem takovou kamarádku. Od prvního dne střední školy. Padly jsme si do oka, sedly do stejné lavice a seděly tak až do maturity. Obě jsme byly jiné, než ostatní z ročníku, četly Vinetua a Angeliku..a kluci nás nějak extra moc nebrali..Nikdy jsem nesebrala odvahu jí říct, že moc přitahuje. A už jí to nikdy neřeknu. Když odešla, hodně jsem změnila své chování k ostatním. Jsem prý od té doby mnohem otevřenější a živější.Mnohem víc si užívám dne.Máloco odkládám.Jen s přítelem to nějak nemůžu rozseknout. Ani to hned tak nepůjde.Musím počkat až mi řešení nabídne sám život, tohle opravdu nemůžu lámat přes koleno.. Dnes je nádherný večer, seděla jsem na terase, upíjela pivo a poslouchala blížící se noc..a přemýšlela, jak krásný byl den, jak krásný bude zítřek..že mě sice dcéra vyšoupla z čerstvě vymalovaného pokoje, ale můžu si vymalovat ten její starý. Ještě lepší nápad..vymaluje mi ho ona..já malovala doteď..Lidičci moji..někteří mi strašně moc chybíte. Babička by mi napovídala, jak řešit situace s manželem a dětma s klidnou hlavou, Hela by se mnou chodila do kina na holčičí filmy, děda ..jezdil by se mnou na kole..druhá babi by se mnou sušila bylinky..