Odměna

Tento týden je opravdu peklo. Teploty rekordní a já už to nějak nedávám a přemýšlím, že asi navštívím nejlépe severní pol. Tak si to v úterý šinu z práce na kole. Na cyklostezce je snad milion stupňů a já se nemůžu dočkat až budu doma a rovnou vpluji do sprchy a pak sebou plácnu a už se ani nehnu. Přijíždím domů, parkuji kolo ve sklepě a nejraději bych tam zůstala, je tam příjemný chládek. Ale vidina vlažné sprchy je silnější a tak s námahou vyjdu schody a vcházím domů.

Přivítat mě jako vždy přijde jen kočka a první sonduje jestli jsem ji náhodou nepřivezla nějakou dobrůtku. Hned na chodbě se svlékám a rovnou mířím do koupelny. Pouštím vodu a jsem jak v sedmém nebi, užívám si ty vlažné kapky vody co chladí mé tělo. Když v tom se dveře otevřou a kouká na mě syn. Nenápadně pomrkuje modrýma očkama a pohazuje hlavou. Zvednu jedno obočí a ptám se co chce.

" Maminko pojedeme na koupaliště? Prosím. "

Bože to dítě si snad ze mě děla srandu. Jsem vyřízená a on chce abych jela na koupák. Snažím se mu to vymluvit,ale pak podléhám. Prostě co bych pro to své zlatíčko neudělala. S nadšením mizí z koupelny a já si rvu vlasy, že jsem souhlasila. Ale když vyjdu na stole mám nachystané jídlo a kávu. Sakra, ty dětičky když něco chtějí umí i maminku rozmazlovat. Takže jídlo, káva za pochodu, balení věcí a už nasedáme na kola a opět v té výhni jedeme za vodou. Na koupališti potkávám bývalou kolegyňku, takže o zábavu mám postaráno. Povídáme si a synek se rochní a já si to kupodivu taky užívám. Pak už je čas se vrátit domů.

Po návratu domů jdu pověsit mokré ručníky a zapálit si. Syn přichází za mnou a pořád mele pantem, ani nevnímám co mi říká jak jsem unavená. Když se ale začne zlobit a vyčítat že ho vůbec neposlouchám, mozek naskočí a má už plnou moji pozornost. Koukám na něho, stojí vedle mě úplně nahý. Pindíka v ruce a něco mi ukazuje. Nějak pořád nechápu o co jde.

" Mamííí vidíš, už mě rostou chloupky na pytlíku a jeden černý mam nad."

Začínám se smát nad tím jaké má ten chlapec starosti. Bohužel nic nevidím, chvilku se dohadujeme, když vystřelí a vrací se a nese mě brýle. Prý jsem slepá a ať se kouknu s pomůckou. No, tak nasazuji brýle a opravdu se soustředím a světe div se, jsou tam. Na pytlíku male světlé chloupky a nahoře jeden velký černý chlup. Tu radost v jeho očích, když jsem mu to odsouhlasila většinou u dětí vidím když dostanou dárek. Pohladím ho po holé prdelce a říkám : " No tak už je z tebe chlap."

A on : " Dík mami a taky už jsem vetší jak ty, takže už jsi nejmenší z rodiny."

Usmívám se nad tím jak bere své dospívání vážně a směji se, když večer ten velký kluk za mnou ulehne do postele a chce se pomazlit. Snad mu to ještě nějakou chvilku vydrží, protože tyhle chvilky mám z celého dne nejraději.

Druhý den, když se vracím z práce stavuji se v obchodě a kupuji mu nanukový dort, jako odměnu za ten úžasný objev v jeho rozkroku.