U mě dobrý a u Vás ?

Miluju tyhle letní dny, miluju svůj život, miluju svou práci i když mě občas taky něco rozhodí, stejně jako každého normálního člověka. Ale některé z těchto dnů, jsou pro mne, obzvlášť potěšující.

Vyrazil jsem zas na jednu zakázku do malé vesnice. Jelikož se nechávám najímat více firmami, tahle akce, byla od jedné z nich. A konkrétně tato, mi zadává úkoly typu ,,vytrhni nám trn z prdele,, asi dobře vědí, že jsem na to specialista. Obnáší to totiž, nejen řemeslnou práci, ale i určitou diplomacii a notnou dávku pevných nervů. V podstatě se jedná o to, že Vás pošlou tam, kde se jedná buď o technický problém nebo termínový průser. Ať tak, či onak, vždy je na místě, někdo s blbou náladou. A to je přesně výzva pro mě, protože já si na 90% zjednám klid a pořádek. Když mám hotovo, málokdy odjíždím bez nějaké trofeje, tím myslím slušné spropitné, plné břicho, cigarety, flašky nebo i jiné kuriozity. O nových známostech a dalších potenciálních zakázkách bez prostředníků, už ani nemluvě. Na první pohled obyčejná práce, ale tím druhým pohledem, velmi zajímavá, vždy ovšem záleží na osobním přístupu. Občas se mě někdo zeptá a jak to děláš ? A já odpovím ,,jednoduše, vidím v tom to, co Ty nevidíš, používám hlavu dřív, než ruce, jednám přímo a na rovinu k oboustrannému prospěchu, nepreferuji kvantitu na úkor kvality a fyzicky dílo provádím tak, jako bych ho užíval pro vlastní potřebu,, a lidé to vycítí, jejich zpětná vazba na sebe nenechá dlouho čekat.

Stejně tak, jako v případě jedné rodiny středního věku, kam jsem nedávno zavítal. Po mém příjezdu, jsem vyhodnotil situaci, obratně uklidnil zákaznické emoce a započal s pracemi. Po zhruba hodině, jsem měl vše, pevně pod kontrolou. Pán s klidem skočil na traktor a odfrčel na pole. Zůstal jsem o samotě s jeho krásnou pětatřicátnicí a asi šestiměsíčním děckem. Pokud jste, náhodou dočetli až sem, tak teď přijde, to vtipnější a erotičtější…

Zpravidla teď jezdím na montáže, jako ,,pirát z Karibiku,, to jest, s černým šátkem kolem hlavy, bílé potrhané triko, tmavé kraťasy a lehké hadrové sandály. Doplňkem samozřejmě nesmí chybět kratší strniště, černé menší brýle a taška křížem přes rameno. Zkrátka chybí už jen šavle nebo sekera, ale to už by působilo trochu násilnicky, zas nejezdím do Ria nebo na Jamaiku. Asi mě to dělá i mladším, protože, když přišlo na řadu kafíčko, panička mě mile polichotila. Jelikož mezi řečí, mi tipla na max čtyřiatřicet a to je o deset míň, než skutečně mám. Když jsem ji odpověděl, že mám dvacetiletého kluka a šestnáctiletou holku, šla do mdlob. No, je fakt, že se někdy chovám, jako kdybych tady měl strašit do stopadesáti. Něco mi na mou adresu říkala o mém zdravém životním stylu, ale chudák, kdyby jen tušila, jak já tohle tělo plundruju, asi by se divila. Nevím, jak ona, ale její fena afgánského chrta mi neustále strkala čumák do rozkroku a zřejmě nasávala vůni toho, co jsem tam zrovna měl. A já, ji raději hladil, drbal a poplácával, aby se náhodou nerozhodla, vzít mé nádobíčko do zubů. Ona dobře cítila, že jsem byl na ostro bez spoďárů a tak si zřejmě dělala zálusk. Myslím, že když jsem odjížděl, byli s tou nadržeností na tom obě stejně. Protože se mi během práce, podařil udělat nechtěný striptýz a to tak, že když jsem byl v pokleku a něco šrouboval, vypadl mi znenadání můj hrdina z kraťasů a chvíli se jen tak bimbal sem a tam, což jsem v pracovním zápalu, postřehl až po pár desítek vteřin, kdy jsem v zádech ucítil pronikavý pohled ženských očí. Rychle jsem vstal a šel jakoby pro něco k autu, abych ho nepozorovaně schoval tam, kde má být. To by mě teda zajímalo, jestlipak se s těmito zážitky svěřila později manžílkovi. Možná bych tam příště, neměl jezdit a nebo myslíte, že ano ?