Je jiný ...

Je jiný než ostatní. Kdyby byl třeba tady … nebude psát tak hezké blogy jako například F. nebo T. Nebude patřit k těm
“oblíbeným”.

Kdyby psal … budou se mu všichni smát, že nezná pravopis a plete si písmena. A nejen smát.

Kdyby někoho oslovil … možná ho nevybíravě pošle někam.

Je jiný a nemůže za to. Nemůže za to, že neumí pořádně
mluvit a psát. Tak, aby se vám to líbilo, tak, abyste mu stáli za slušnou odpověď.

Je jiný. Má dobré srdce, ale to nikdo nevidí. Každý ho vidí jen zvenčí.

Je jiný, nemá žádné kamarády, je sám. A tolik by k sobě
někoho potřeboval. Je už ve věku, kdy se mu líbí holky. Bude ho jednou nějaká chtít?

Kolikrát si vzpomenu na Forresta Gumpa a tolik bych mu přála kamarádku jako byla Jenny.

Kéž by dokázal v něčem vyniknout. Už od jeho předškolního věku něco hledáme, zkoušíme …

Kolikrát jsem viděla v jeho očích slzy, když se mu něco nedařilo.

Kolikrát jsem ho obdivovala, jak i přesto se dokáže radovat a smát.

Trochu se bojím budoucnosti. Lidi se tak málo snaží porozumět.
Jsou zaslepeni sami sebou a hloupostí. A mohou být vzdělaní,
“inteligentní” … přesto se vyhnou, opovrhnou, vynadají,
odstrčí, udeří …

Je jiný a nebude to mít - nemá to - v životě snadné.

Jak říkala Forrestova máma: Pro hlupáka každý hloupý.
Kéž by se na své cestě potkával s těmi nehloupými.

Je jiný a mám ho ráda. Chci mu dát hodně
lásky, která mu dodá víru v sebe, naučí ho mít se rád a získá
tak hodně síly pro život … mezi “hlupáky”.



Dnes má narozeniny. Vybral si knížku, hru a bonboniéru.

Život je jako bonboniéra.

Kéž by všechny bonbóny pro něj byly jen dobré.