Nastal čas

Vím to. Cítím to.

Letní žár nespaluje tolik, jako to ticho.

Připlížíš se, jako stín. Stejně jako dříve mě zezadu líbneš na krk, obejmutí v pase. Jenže je to jiné. Je to jako poslední sbohem. S hladovostí a naléhavostí se k Tobě otáčím. V očích tu nevyřčenou otázku. Vážně je to naposled? Už nebude žádné příště? Odpovědí na nevyřčené mi je polibek - je stejně žádostivý jako dříve, a přesto jiný. Svlékám Tě rychle, nechci aby se sen rozplynul. Činíš to stejné, se stejným zájmem už jako tolikrát, a přesto... Stále Tě chci. Stále je hezké mít svůj sen.

Slova jsou zbytečná, stačí pohled, stačí dotek. Stačí ta touha, která se kolem nás rozpíná. Která nás pohlcuje.

Odvádím Tě k posteli, sedáš si na okraj, hlavu zabořenou v mých prsou. Laskám Tě ve vlasech, postupuji rukama po zádech níž. Najednou se energie mění. Je naléhavá. Je plná potřeby. Plná živočišné touhy. Líbáš mě na prsou tak hladově, že mám strach, jestli to má prsa vydrží, pokračuješ v silném a majetnickém dobývání mého těla. A já vím, že to potřebuješ. Že oba to chceme a potřebujeme.

Zvedáš se, prudce mě otáčíš k posteli a pokládáš na záda. Zrychlený dech koresponduje s tlukotem mého srdce. Chci Tě. Stejně jako poprvé, tak i dnes. Stejně jako dříve si bereš do rtů bradavku, jazykem ji obkroužíš a najednou zlehka kousneš. Zasténám. To je jako povel pro Tebe, aby pokračoval níž po důvěrně známé cestě. Se stále sílícím chtíčem se posouváš až tam, kde potřebuješ zjistit, jestli je Tvůj vliv na mě stále stejný. V očích se Ti objevuje nadšení, záblesk příslibu. Lehkým pohybem špičky jazyka odhrneš jeden z plátků skrývající ten příval vlhké touhy. Touhy po Tobě a Tvém jazyku. Zaboříš se s dychtivým vzdechem, který unikl ze Tvých rtů. A já vím, že takto je to v pořádku. Ze toto jsme stále MY.

Když máš pocit, že už ani jedna kapka naznačující vzrušení které jsi způsobil, nezbyla, přesouváš se v pomalém, lakonickém tempu přes mé tělo. A já Tě opět poznávám. Hravý a tajemný. V polibku, který značí znamenité pokračování, mi předáváš chuť mě samé. Víš, že nikdy neodmítnu, rozhodně ne ze Tvých úst. Za pomoci lehkého nadzvednutí zátylku mi dáváš najevo, abych se zvedla. Pořád spojeni pomocí rtů si měníme pozice a já Tě opírám o zeď. V pokleku se blížím k místu, které umí dopřát řádnou dávku rozkoše, jenže teď ji chci dopřát já jemu.

S opatrnou chutí dopřát mu potěšení přejíždím palcem ruky po dírce, abych otřela kapičku touhy, která unikla. Palec si s přivřenými víčky dávám do úst a ochutnávám. Poprvé. Skláním se k němu, a jazykem přejedu po místě, kudy putoval můj prst ve snaze, zda objevím ještě nějaký nepatrný náznak. Nacházím. S radostí v očích mrknu na Tebe, a začínám sát. Hladově a lačně.. Chci Ti dopřát potěšení a vím, že se Ti pohled na mě, vychutnávající Tvé mužství, líbí. Se semknutými rty se posouvám skoro po celé délce, Přidávám do hrátek jazyk a Ty zasténáš. chci, aby sis tuho chvíli zapamatoval a pomocí druhé ruky si začínám hrát i s kulkama. Hnětu je s opatrností, bojím se, aby můj nájezd vážně ustála. Přesouvám se k nim pomocí rtů, olíznu každou zvlášť a pak je ochutnám.

Když usoudím, že mají dost a Ty též vypadáš, že další nápor mých rtů bys nezvládl, vracím se zpět k Tvému mužství. Dnes jsem odhodlána. Přejedu jazykem po uzdičce, jedu pomalu po celé délce až ke kořenu, abych se v polibcích vrátila zpět a začala opět sát. Přidržím si ho rukou, snad se bojím, aby se neztratil, aby mi nezmizel. Dávám do svého prožitku všechnu svou touhu a cítím, že Ty tu svou brzy neovládneš. Vnímám Tvůj zrychlený dech, cítím záškuby Tvého těla a vím, že už se blíží. Přidávám na razanci své kuřby nechtíc, aby ta chvíle skončila. Propínáš se v bocích proti mému obličeji a v orgasmické křeči mi dáváš ochutnat sebe samého. A já přijímám. Poprvé a naposled.