Nejsi vyježděná

"Nejsi vyježděná."



Řekl mi muž. A nikoli jednou.

Přemýšlím nad tím a je nutno konstatovat, že má pravdu. Nejsem.

Nejsem vyježděná. Neumím jezdit, nemám tu správnou a potřebnou průpravu. Chybí mi cvik. Musím … musím hodně trénovat, abych měla dostatečně naježděno.

Třeba bych i tady mohla najít někoho na jízdy. To když muž nebude mít čas. A já potřebuju, opravdu potřebuju, hodně hodně jezdit. Protože, když budu hodně jezdit, bude určitě i muž klidnější a spokojenější a nebude se bát jezdit se mnou.

A rozhodně mi už nebude
říkat tu ošklivou větu: Nejsi vyježděná.



(Nebo se mi ta věta má
líbit?)