RADOST

Potkaly jsme se v obchodě a krátce pozdravily. S její dcerou jsem před asi deseti roky dálkově studovala.

„Musím vám něco říct,“
najednou povídá a přichází ke mně.

Jsem zvědavá a zvláštně
natěšená.

„Janina čeká čtvrtýho kluka,“ usmívá se samou radostí.

Vyvalím oči. „Vážně?“
Moje pusa je od ucha k uchu a uvnitř cítím hejno barevných veselých motýlů.

Říká mi věkové rozpětí
jejích dětí a mně se nechce věřit, jak ten čas letí. No jo, vždyť tehdy se narodil syn a moje nejmladší dcera. Ne deset – to už je patnáct roků!

Říká mi, jaká vyšetření
musela podstoupit, a já mám v sobě
obrovskou radost, protože někdo má radost. Radost z narození miminka.

MIMINKO.

Vstupuje jako slunce do našich životů. Rozzáří je. Probudí v nás něco, o čem jsme doposud neměli tušení.

Zrovna nedávno jsem chovala jedno čtrnáctidenní. Dech se mi tajil nad tou křehkostí života, nad pokladem nejvzácnějším.

Miminko. Zázrak života.
Slunce. Radost. Je to tak přirozené a přesto se divíme, co všechno v nás dokáže otevřít.

Miminko. Sluníčko. Ta
životadárná hvězda. Miminko. Jako to slunce v nás rozzáří obrovskou radost a pocit štěstí.