Čtyři hvězdy...

Jako každý rok jsme letos s rodinou vyrazili na tábor. Mám moc rád ten týden,kdy jsme v lese,spíme ve stanech a vaříme v sparťanských podmínkách...
Takže opět Jeseníky,které jsem si už dávno zamiloval. Příjezd a vítání s lidmi,které víceméně vídáme jen tady. Hrozně rád je vidím a doslova čumím ,jak ty děti zase vyrostly...

Těším se na večer až se zapálí slavnostní oheň a opečou se špekáčky. Chystáme dřevo,řežeme špalky na pagodu. Zasekáváme zářezy,aby se špalky nekutálely a chystáme fakulu pro palivce. Pečlivě srovnáme kameny v obou kruzích ohniště a posezení kolem ohniště.

Je večer a děti se převlékají do dlouhých rukávů,aby je komáři nežrali a přesunujeme se k ohni. Děti sedí kolem ohně a poslouchají projev vedoucího tábora,který nás všechny oficiálně vítá. Zapaluju fakulu ze suchých větviček a smůly. Z vedoucího tábora se tím stává palivec a zapaluje slavnostní oheň. Tóny kytary se rozeznívají a trampská hymna zní z úst dětí i dospělých. Po těle mi běhá husí kůže...

Usedáme a začíná se zpívat,dokud pagoda trochu neprohoří. Palivec koriguje výšku pagody,až je vhodná na opékání. Děti fasují klacky na opékaní a špekáčky. Začíná boj o své místo nad plamenem. Děti se smějí a opékájí. Stojím jen tak v povzdálí a dělám fotky. Kochám se pohledem na tu radost dětských očí,které vypadly z města a doslova září štěstím,jak si mohou sami připravit večeři...

Děti povečeří a zazpívají několik písní ze svých zpěvníku ,které nafasovali u zahájení ohně. Každý má svůj vlastní a hrdě si ho podepsal. Pak jdeme děti uložit spát. Jsou unavené po několika hodinové cestě a plné táborových dojmů. Usínají téměř okamžitě co zalezou do spacáků. Šněrují se jim stany a my dospělí se vracíme k ohni. Náš hlavní kuchař se chytá sladkého dřeva a zase se začíná zpívat. Koukám do ohně a poslouchám svou ženu, jak zpívá. Kontroluju hodiny a je zrovna 22.30hod. Zvedám se dávám polibek mé zpívající ženě,která na mě mrkne jedním okem. Rozumíme si i beze slov. Odcházím několik desítek metrů od ohně,házím na zem vojenskou blůzu a lehám si na louku. Dávám si ruce pod hlavu a dívám se na nebe. Louka voní senem a někde za hlavou mi cvrká cvrček. Crrrrrrrr,crrrrrr,crrrrr,crrrrrr.... fidlá tam na své krovky. Na kraji lesa hraje několik světlušek na honěnou,létají sem a tam a chvíli to vypadá,jako by chtěly chytit,létající jiskry od ohně...

Přímo nad hlavou mám mléčnou dráhu,támhle nad lesem vidím Velký vůz,kousek od něj je Malý vůz a souhvězdí draka. Na druhé straně vidím souhvězdí delfína a labuť... Hele... zrovna padala hvězda... Měsíc je ještě za stromy a neruší to svým světlem. Čekám na ni... Musí se objevit každým okamžikem... Oči mi putují po noční obloze a hledají ji. Támhle vidím letadlo,jak mu blikají poziční světla,támhle letí družice. Krásně svítí a putuje noční oblohou..

Od táboráku zní má oblíbená "Nad stádem koní...",když jí vidím. Je nádherná a krásně září... Letí svým typickým "opilým" letem a já od ní nemohu odtrhnout zrak. Pozoruju jí a usmívám se na nebe. Představuju si, jak tam někde u okénka se zrovna nějaký kosmounat zrovna kouká dolů. Já se dívám na něj , na noční oblohu a on na mě dolů z té výšky. Vidí mě,jak ležím na louce a směju se něj s rukama pod hlavou. Kousek ode mne plápolá táborový oheň,jen ty písně neslyší.
Letí přes celou oblohu a kousek za ní,letí další družice. Svítí méně jasně a dělá jí jako by doprovod. Ležím a čekám, až dokud jí neztratím z dohledu... Mizí v dálce a tak zase jen pozoruju oblohu. Očima hledám letadla , když najednou hned za sebou padají dvě hvězdy... To byla teda rychlost. Poslouchám ,jak se kamarádi baví u táboráku a slyším nakažlivý smích mé ženy. Znovu se rozezní tóny kytary a Nohavicův pasáček krav...

Chci se zvednout ,když v tu chvíli přes celou oblohu padá hvězda. Letí od obzoru k obzoru,tohle jsem snad ještě nikdy neviděl... To byla dnes čtvrtá...Mám tedy čtyři přání. :-) Jedno posílám do Budějovic,jedno do Prahy,jedno do Všetat a jedno do Olomouce... Tak si je holky užijte. Já žádné nepotřebuju,momentálně jsem spokojený a šťastný...
Zvedám se ze země a mrknu jedním okem k nebi.

"Tak zase zítra... " usměju se na nebe za mou oblíbenou ISS.
Přicházím k ohni,když zrovna končí další píseň. Sedám si ke své ženě a beru ji za ruku. Otáčí se ke mě a v jejích očích vidím odraz plápolajícího ohně. Je stále tak krásná...
"Už máš po rande?" zeptá se mě žertovně.

"To víš,že jo... " odpovídám jí a políbím ji na rty.

Ze strany do mě žduchá kamarád a podává mi flašku myslivce. Beru ji do ruky a vidím,že je snad jen půlka. Asi už nějaké to kolečko stihla udělat. Loknu si a podám jí své ženě. Usmívá se na mě a já na ni. Taky si lokne a pošle ji dál...

"Na hradě Okoři,světla už nehoří,bílá paní šla už dávno spát..." zní kolem mě a já se přidávám...
Jo, jsou chvíle,které stojí za to si pamatovat...

Fred

Ps: Dobře mi topas připomněl,dnes mají být dokonalé podmínky na pozorovaní Perseidů... Tak zvedněte dnes hlavu k nebi. Já se určitě koukat budu... :-)))