Výlet do neznáma s neznámým I.

Pátek odpoledne a já se nechávám unášet vlakem v dál. Konečně jsem si doma vymohla relax jen sama pro sebe - nemám přímo plán kde skončím, ale je mi to jedno. Víkend jen pro mě - v mé režii. Nikdo po mě nebude nic chtít. Hurá. Tak si tak poklidně rozjímám, když v tom mi v kupé otevírá dveře nějaký mladík. jen si ho zpoza slunečních brýlí letmo prohlédnu a dál se jím nezabývám. Ze všech volných míst ve vlaku si musel přisednout zrovna sem! A já si zrovna teď tak užívala té samoty. Nedá mi to. Kouknu se znova. No, není to tak zlé, jak jsem usoudila před okamžikem. Celkem fešák, tmavé vlasy, postava ujde. Ale!!! Ten pohled. No, to bude tedy jízda. Cítila jsem, že když opětoval na tu chvilku ten můj - podíval se mi až... no snad až do kalhotek. No to mě potěš. Jen si trošku poposednu, abych zakryla vlnu vzrušení, která mnou projela, a zvýším hlasitost písničky, co mi hraje do sluchátek. Ale stejně mi to nedá. Kouknu se znova - a ani si to neuvědomuji, ale zrovna jsem si skousla ret. Chjo. Viděla jsem, že to zaregistroval a na tom svém v místě, kam já skousla můj, si jej přejel jen letmo jazykem. Co to na mě zkouší?!? Chceš si hrát? No dobrá, uvidíme, kdo bude mít větší výdrž ;-)

Sundám si boty a dávám si nohy na protější sedačku. Uvelebím se, a malinko dávám kolena od sebe. Vážně trošku, jen abych nastínila, ale neukázala vše. Je vidět, že to zafungovalo. Teď si poposedl on :-D Há, takže není tak odolný, jak se zprvu zdálo. Stále mám na nose své úžasné brýle, na rtech mi přeběhl potutelný úsměv, jen jako rychlý stín. Olízla jsem si ret. Tak toto už zaregistroval úplně. Jen tak, jakoby mimochodem si začnu pohrávat s vlasy - s hlavou opřenou v rohu sedačky jednu nohu lehce pokrčenou, zapřenou o sedačku, druhou položenou. A spodek šatů se mi shrnul trošku výš než jsem měla původně v plánu. Tak pokročíme alespoň rychleji.

Zírá - bezostyšně zírá do míst, kam si málokoho pustím, ale kde to důvěrně znám. Na jeho kalhotách už jde vidět zájem ;-) Sice trošku, ale jde. Tak. První část rychlého plánu za námi.

Sundavám si brýle, mile se usměju a sametovým hlasem se ptám, jestli si chce přisednout ;-) :-D Myslím, že jsem mu vyrazila dech. Ale ne, převezl mě. s ledovým klidem a pohledem hodným pokerového hráče odpovídá, že ano. Dobrá, je to tedy 1:1 ;-)

No, tak teď trošku vyrazil dech on mě, jelikož se s úsměvem na tváři otáčí ke dveřím. Odchází? Asi zábava skončila. Ne. Neskončila.

Zamkl dveře.

Otáčí se směrem ke mě, rukou si prohrábl vlasy a s jiskrou v oku se ptá, co se mnou má provést za to mé škádlení. Naoko se tvářím, že nevím, o čem mluví. Ale ruměnec na mé tváři mě prozrazuje. Jak jen jsem čitelná ;-) :-D

Otáčím se tedy k němu čelem, nohy sundavám z protějšího sedadla. přistupuje ke mě blíž, v očích se zrcadlí něco, co jen stěží dokážu identifikovat. Snad touha? Možná chtíč? Každopádně energie, která v kupé panuje, by se dala krájet, jak je hustá. Projede mnou vlna vzrušení, a tím jak se ke mě přibližuje, stále sílí. Přistoupí blíž, elektrizující napětí sálá z každého póru jeho těla, nebo snad z toho mého? Nevím, ale je to vzrušující. Když už je tak blízko, že bych si mohla sáhnout, shýbá se nade mnou a pravou rukou mi vjíždí do vlasů, kolem ucha tak, aby mě chytil za temeno hlavy a lehkým tahem mě zvedá k sobě nahoru. Stoupám si, nohy se brání tím, že se mi samy podlamují, ale já doufám, že On to nevnímá. Pokud si toho všiml, nedal to najevo. Přitáhl si mě blíž tak, že cítím horký dech na tváři. Vůně, která z něho vane je - no páni - já ho chci - prolétne mi hlavou. A jakoby tu myšlenku slyšel, poprvé připojil své rty na mé. Nejdříve opatrně, aby prozkoumal mou reakci, možná aby zkusil, jak chutnám. Rty má pevné, když v tom cítím, jak se snaží na průzkum nechat jít i jazyk. A já vím, že podlehnu. Čemukoli, co on v ten moment udá jako možnost.

Palcem mi přejede po čelisti a odtáhne se. Čeká na moji reakci, vyčkává na to, jak na jeho výpad odpovím. Přitahuji se k němu zpět, lačně a hladově. Osmělí se k tomu, aby vyslal svou levou ruku na průzkum po mém těle. Ta lehká látka mých modrých šatů k tomu přímo láká. Sjíždí rukou přes prsa, opatrně se zastaví, aby rozpoznal, zda smí jít níž. Přitisknu se k jeho ruce tělem, a On již nečeká. Pevně stiskne mé ňadro, chvilku ho takhle pomazlí, aby se vydal i k druhému. Věnuje se mu se stejnou péčí, ale netrvá to dlouho, a jede rukou níž, přes boky, zkouší i cestu kolem pupíku a pokračuje níž. Přes hrbolek se pomalu dostává tam, kde bych nejraději hned cítila jeho prsty, a nejen ty. S naléhavostí a dravostí ji jen drapne do dlaně a setrvá v tom držení, zatímco mě dál líbá. Nenechávám se nijak zahanbit, a následuji ho v prozkoumávání - tentokrát jeho osoby. Pouštím se neochotně jeho vlasů, přes záda pokračuji k bokům tak, aby se nakonec má ruka posouvala po břiše dolů, narazím na sponu opasku. Prozatím ji přeskočím, a pevnou dlaní zkouším sílu vlivu na jeho mužství. A stejně jako on - prostě jen stisknu.

Trochu se propnul v bocích, čímž mi dal najevo, že je to to, co by chtěl. Vracím se tedy ke sponě opasku, chvíli s ní zápasím, ale nakonec povolí. Knoflík se zipem už neměl nejmenší šanci ubránit se mému náporu. Kalhoty se spouští dolů a já se pouštím jeho rtů, abych si ho bez nich mohla prohlédnout. Ten pohled se mi líbí, velmi líbí.

S ďábelským zablýsknutím v očích se mu rty roztáhnou ve svůdném úsměvu. rychle, snad abych si to nerozmyslela, dává ruce pod spodek mých šatů, a mě je je jasné, že za chvilku se před ním objevím skoro tak, jak mě pán Bůh stvořil. Obyčejně bych zrudla, jsem od přírody stydlivý tvor, ač se to mnohdy nezdá, ale dnes ne. Dnes se chci nechat svádět. Chci si hrát.

Nechávám ho, aby poprvé zkusil kyprost mé pokožky. Nechávám ho sunout ruce po mém těle tak, aby šaty stále vytahoval výš. Když se dostane k prsům, na chvilku se zastaví, přejede po okraji krajky palcem, aby mi následně již šaty sundal dolů. Jen tak šeptnul do ucha - i když se mi to možná jen zdálo - že jsou takové, jaké si je představoval.

Když šaty padnou k zemi, aby se připojily k jeho kalhotám, začne si razit cestu svými rty od mého krku níž. Je to průzkum nebo zkouší, co vydržím předtím, než se na něj vrhnu? nevím. Zakláním hlavu na znamení toho, že se mi to líbí. A vydávám první tichý sten.

pokračování příště...