Říká se, že hranice svobody člověka končí tam, kde začíná hranice svobody druhého.
Jak je to se sny? Stejné?
Máš sen a jdeš si za ním. Cesta nemusí být volná a čistá, je na ní louže, bahno, popadané
kmeny stromů, někdy leje, někdy pálí slunce, přesto jdeš stále dál. Někdy máš štěstí a někdo ti i podá ruku a pomůže.
Najednou však cestu zastoupí člověk,
který má své představy a sny. Jsou jiné. Ty se zastavíš na té
své cestě a pomáháš mu. Nebo jen kvůli němu přestaneš jít a sedneš si k němu, protože tě potřebuje.
Nebo se vydáš cestou jinou, protože ta tvoje vysněná ho zraňuje.
Jsi na rozcestí. Kam se dát? Stále toužíš po svých snech, po jejich uskutečnění, ale víš, že ho tím zraníš. Tak raději zranňuješ sebe.
Jsou totiž jen dvě
možnosti – buď zraníš jeho nebo sebe.