jen ... sny?

Chci brouzdat se v ranní rose

co smyje prach velikých měst

toulat se ulicí, mít nohy bosé

s úsvitem nesmělých hvězd





Nad kolejí Jižního Předměstí

chci sledovat zatmění měsíce

stiskni mě .. jen tak .. pro štěstí

stiskni mě jak můžeš nejvíce





Chci políbit v rozkvetlém sadu

pod třešní co mámivě voní

znát nejmoudřejší ze všech radu

když podkovy náměstím zvoní





Stoupat se závratí do výšin

těch schodů je skoro tři stovky

a s východem slunce nad Paříží

ke špičce Eiffelovky





Sny topí se ve slaném potoce

setřeš je hřbetem své dlaně

stiskni mě ... jak můžeš nejvíce

stiskni ... jen neptej se na ně