Díky kámo...

Tak já nevím. Stojím v řadě,nestojím v řadě,vyčnívám,nevyčnívám,být v zákrytu,nebýt v zákrytu...
Kuwa lidi,já jsem svůj...
Když mě někdo sere,tak mu řeknu nebo napíšu.
Když někoho obdivuju,taky mu řeknu nebo napíšu.
Když mám někoho rád,taky mu to řeknu nebo napíšu.

Třeba včera... seděl jsem a bylo mi smutno. Najednou slyším..
"Hola,chlapče vytáhni mě..." cizí hlas. Můj čurák to nebyl,jen se válel na koulích a snil o vlhkých kundičkách... Tak se rozhlédnu kolem a nikdo nikde. V tom znovu...
"Hola,chlapče,tak vytáhni mě... Dáme si na dobrou noc..." otočím se a koukam. Nikde,nikdo... Otevřu tašku a tam leží on. Kouká na mě a směje se. Na hlavě červený klobouk a ruka položená na šavli.
"Ty vole kámo..." odpovídám mu a vytahuju ho z tašky. Vítáme se a radostí jsem ho objal. Nachystal jsem štamprle. Pak jen ten známý zvuk praskání víčka... Vytáhnul jsem kolu a už jsme si nalili...
Pili jsme na Tvé zdraví,Ty to potřebuješ...
Pak na Pet,protože ho taky vždycky ráda vidí...
Pak do jedné nožičky...
Pak do druhé nožičky...
Pak do třetí trošku míň...
Pak na Vaše zdraví mí přátelé...
Pak na dobrou noc...

Lehl jsem a spal...
Děkuji kapitáne Morgane,na kamarády je spoleh. A nechtěl jsem včera být sám...

Fred