Z dlouhé chvíle...

Poslal si mi vzkaz. Docela stručný: "V sobotu večer přijeď do hotelu v 19:00 mám pro tebe překvapení". Přečetla jsem si ho nejmíň 5 krát a začala přemýšlet, co za překvapení si mi připravil, ale nic mně nenapadalo tak jsem se tím dál nezaobírala.

Je sobota a já jsem vyrazila na cestu do zmíněného města a hotelu. Dle instrukcí jsem si na hotelové recepci vyzvedla klíče od pokoje. S očekáváním vystoupím po schodech a vcházím do místnosti našeho setkání. Pokoj je celkem útulný, čistá sprcha a voňavá postel mne malinko uklidní. Na stolku vidím obálku smím jménem, otevírám ji a čtu instrukce…

Jsem nervózní. Mám stažený žaludek a ruce roztřesené. Zbývá mi třicet minut do Tvého příchodu. Hlavou mi běhají otázky. Jaké překvapení pro mne máš? Vážně do toho jdu, i když nevím o, co jde?

Nadechnu se, otevírám okno a zapaluji cigaretu. Sakra! Má "berlička" mi nepomáhá. Tipu ji o parapet. Musím se připravit. Již totálně rozklepaná se začnu svlékat. Trochu lituji, že mne neuvidíš oblečenou. Vzala jsem si to nejlepší, spodní prádlo nevyjímaje.

Své svršky pečlivě složím do komínku a lakonicky ponechám kalhotky na vrchu. Pohladím se po nohách a ohanbí. Pečlivěji jsem se snad ještě neholila. Chvíli přemýšlím, jestli nemám použít alespoň kapičku parfému za ouška. Vím, že si to nepřeješ. Chceš cítit mou přirozenou vůni a olízat celé mé tělo. Cokoliv umělého by bylo na obtíž.

Zhasnu světlo. Lehám si na postel a zavazuji šátek přes oči. Cítím se divně a vím, že nejsem, jak se říká "na koni“. Roztáhnu nohy, ruce podél těla. Mám neustále suché rty. Olíznu si je tedy a vyčkávám v pozici, kterou jsi mi určil.

Co teď? Nechce se mi ještě na záchod? Stíhám to? Jsem tu vůbec? Překvapuji samu sebe.

Ve chvíli, kdy jsem již téměř rozhodnutá utéci, se otevřou dveře. Ten zvuk mnou projede, jako hořící šíp. A zanechá na prsou plameny obav a studu. Vím, že mám nehybně ležet, ale přesto mne to donutí zvednout hlavu.

Čekám na nějaké slovo. Nic. Ticho. Proboha! Vždyť ani nevím, jestli jsi to Ty.? Kde mám vzít jistotu? Proč jsme se na tomhle nedomluvili...

Zavření dveří a jisté kroky směrem ke mne vyplaší ještě více. Třesu se. K mému překvapení však zůstávám ležet. Slyším cvaknutí a šustění, něco pokládáš na noční stolek. Zvuk zapalovače se ozve vícekrát a já tuším, že místnost ozařuje svit svíček.

Mám promluvit? Pozdravit? Ujistit se o Tvé osobě? Na nic jiného se nedokážu soustředit.

A pak to přichází. Dotek. Dotek na mém těle. Dlaň je teplá a hebká. Lehce položena na mou hruď. Mírně zatlačí, jako kdyby mne tím chtěla uklidnit. Daří se. Ruka se posunuje přes má prsa níže a já shledávám tohle počínání velice příjemným… Pomalu se zklidňuji a začínám dýchat pomaleji, čekám co se bude dal dít…

Ruka se posunuje přes mé bříško dál na levou nohu, cítím jí už u kotníku, který najednou pevně uchopí, cítím, jak mi něco pevně stahuje kotník a zároveň je má noha posunuta do strany a pevně zafixována, najednou mi to dojde, jsou to pouta. Ruka se znova posune po mé levé noze nahoru a teď ji cítím na té pravé, přichází ta sama procedura jak předtím.

Z myšlenek mně ale vytrhne dotek na mém rameni, leknu se, nakolik stále cítím ruce na svém pravém kotníku a zároveň i na pravém rameni jak se pomalu posouvá k mému zápěstí, cítím, jak mi zápěstí za chvilku obepínají pouta a ruka je zvednuta nahoru a pevně připoutána, zároveň mi někdo připevňuje pouta na levé zápěstí a taky zvedne nahoru a připoutá. Chci se pohnout, ale zjišťuji, že nemám šanci, jsem připoutaná pevně k posteli s roztaženýma rukama i nohama.

Ruce opustili mé tělo a já těžce dýchám, a snažím se přemyslet, tohle je to tvé překvapení nejsi v pokoji sám, přivedl si někoho sebou, a teď my v mysli vyvstávají otázky:

Co bude? Budeš se jen dívat? Nebo on se bude dívat? Nebo si mne vezmete oba?