To by bylo ticho

To by bylo
ticho – kdyby lidé přestali mluvit.

Jako dnes
ráno, když jsem šla tou ulicí. Dělníci, co pracují od šesti, již pracovali,
úředníci si právě vařili kafe a ti, co pracují od osmi, ještě spali.

Já vím, lidi
se jednou naučili mluvit, tak toho náležitě využívají a jejich potřeba vyjádřit
se ke všemu a obhájit svá sdělení je nekonečná. Možná proto se vyhýbám diskuzím.
Ne, že bych do nich nenakoukla, ale stačí tak třicet vteřin, víc nevydržím. V 99
% nic nevyřeší. Kolikrát vypínám zvuk u televize a jenom sleduju pohyby a mimiku
diskutujících. Je to zajímavé a možná se člověk dozví víc než z těch zbytečných
nebo lživých slov. Množství slov, ať mluvených či psaných, mě děsí.



To by bylo
ticho, kdyby lidi přestali mluvit. Jejich slova by se nezabodávala jako střepy
do citlivé kůže. Jejich slova by nezraňovala, nebombardovala a neničila.

Někdo by mohl
namítnout, že by ani nekonejšila. Ale vždyť kolikrát stačí jen tiché
objetí.

To by bylo
ticho.

Krásné ticho