Pro druhé ...

Kdo řekl už někdy

Já ruku bych do ohně dal

za jeho slova a činy

A kdo to už někdy

vážně udělal

Když v srdci cítil

povzdech neviny



Kdo v rozevřené dlani

zapálenou svíci měl

A díval se

jak plamen hoří

A nesfoukl ji

i když chtěl

Dříve

než knot její

v rozehřátém vosku oněměl



Kdo dokázal někdy pro druhé

nesmírnou bolest snést

Trpké slzy po tváři

nechal bez povšimnutí stéct

Tomu já k zemi se skláním

a vzdávám úctu

a čest