Vzpomínka

Vracím se z nedělní toulačky. Dům se otřásá v
rytmu rokových písní. Muzikanti zase zkouší. Občas sednu ke klávesům a učím se
The Final Countdown od Europe. Třeba si ji jednou s nima zahraju, líbí se mi.
Teď právě hrají Škorpiony. Pavel suprově zpívá.

Tahle písnička mi vždycky přinese vzpomínku na
mého jednoho ... kamaráda, ale byl spíš jako můj bráška. V hlavě se mi vybaví už
jen některé střípky našich setkání.

Rozčešu ti vlasy, vyhrkl jednou
ráno, když jsem v ruce držela hřeben a vůbec se mi do těch dlouhých, jemných a
zacuchaných vlasů nechtělo. Svěřila jsem mu je a čekala zatínání zubů. Dotýkal
se jich však opatrně a něžně, jakoby je hřebenem jen hladil. Můj bráška. Pár
společných cest, pár vět ... Možná jsem ho v jedné věci zklamala, nevím, co mu
řekli jiní.

A pak jednoho dne přišel ten dopis. Smutný psaní
černě zdobený, kterému člověk nechce věřit a ptá se Proč. Prý kvůli holce. Dvě
hrdličky na větvi se k sobě tulily a já ještě nevěděla, že v mém lůně se rodí
další život. V dopise na rozloučenou si přál mít pohřeb pod širou oblohou a
právě tuhle píseň.
Člověk odmítá tyhle odchody. Kdo v srdci žije ... ten neodešel. Je ... někde ...
hodně daleko, třeba za velkou louží nebo ještě dál. Prostě věřím, že se jednou
určitě setkáme. Jen to teď není možné.



https://www.youtube.com/watch?v=5KcRl1p2waM