Tak se loučím

Tak se loučím

Zní mi hlavou už několik týdnů.

Tak se loučím.

Je asi nesmyslné loučit se s těmi,
se kterými jsem se nepřivítala.

Loučím se s těmi, které neznám a kteří neznají mě.

Loučím se s těmi, které jsem nepotkala a které nepotkám.

Loučím se s místy, kam se už
nepodívám.

Loučím se s těmi, kteří odcházejí
a kteří přicházejí.

Loučím se s těmi, kteří se neloučí.

Loučím se a nemám důvod, protože …
ten důvod není.

Loučím se, i když o to nikdo nestojí.

Loučím se beze slov, jdu jenom dál.

Loučím se s tímto okamžikem, který
už je dávno pryč.

Loučím se a děkuji za to podivné
setkání, které na chvíli bylo fajn.

Loučím se a vůbec nerozumím, ale třeba jednou pochopím, k čemu to setkání bylo dobré.

Možná se to světlo poznání pomalu rozsvěcí.

Co má přijít, přichází, snad, kdo ví.

Tak se loučím, zní mi už několik týdnů v hlavě …

https://www.youtube.com/watch?v=_f3rZAKDTIM

Nemám ráda loučení, víc se těším na setkání.

Ale prý – aby bylo k setkání, musí
být nejdříve loučení.

Ne, nemusí :-)

Mějte se všichni prima. Vy, kteří
to čtete, i vy, kteří nevíte, že jsem to psala.

Další nesmyslný a zbytečný text,
kterých je … tolik.

Protože asi nejvíc se někdy chci rozloučit jen se svými myšlenkami.