Kulička...

Jedu takhle do jednoho příhraničního města,za nějakými pracovními záležitostmi,když jsem dostal chuť na nějakou ňamku. Přijíždím pomalu do GONAPu a za chvíli jsem u nádraží. Koukám mlsně co si koupím,když uvidím nápis se zdravou výživou. Okamžitě se mi vybaví ty skleněné dózy s různými opravdu zdravými věcmi. Mandle v jogurtu,arašídy v cukru,kešu v jogurtu,lískové ořechy v čokoládě atd.

Parkuju a vystupuju z auta. Několik kroků a jsem u schodů,vystupuju po nich vzhůru do patra stojím u dveří do krámku. Na chodbičce si povídají dvě paní a já nahlížím do krámku. V krámku nikoho nevidím,tak se otáčím zpět k těm paním v domění,že je obsluha jedna z nich. Náhle se z krámku ozve.

"Dobrý den..." sympatický ženský hlas. Strčím hlavu do futer a kouknu za skleněnou vitrínu. Tam na mě kouká rozesmátý sympatický pár očí. Nechci být za křupana,protože jsem taky tak trochu "tu ztela". (odsud-poz.autora pro mimo GONAPské)

"Dobry,pyty moče mandle v jogurče?" řeknu nahlas a dávám si pozor na intonaci,aby bylo jasné,že tady mám své kořeny.

Žena poodstoupí zpoza vitríny a teď už si koukáme do očí. Je to velmi sympatická černovláska a směje se od ucha k uchu. Směje i očima a vlastně celým tělem. Trochu mě znejistěla,tak si rychle přehrávám,jestli jsem to řekl správně. Hmm... řekl...

"Mandle v jogurtu nemáme,jen kešu ořechy v jogurtu..." říká a obchází pult a vede mě k vitríně se skleněnými dózami. Pohodí si dlouhé černé vlasy a usmívá se na mě. Musím si prohlédnout a tak ji sjedu pohledem od hlavy k patě a zpět. Při zpátečním pohledu se můj zrak zastaví na ňadrech,tam pohled uhne vlevo,pak vpravo... Chvíli tam zůstane a kochá se. Zase pokračuje nahoru a zastavuje se na jejích očích. Teď už se na mě směje od ucha k uchu. Dochází mi,že si stejně tak si prohlížela ona mě. Tudíš viděla mou pauzu na jejím výstřihu a mlsný úsměv. Dochází mi,že můžu mluvit normálně česky a domluvím se.

"Eeee... " začínám nejistě " tak mi dejte ty kešu... a rozinky..."

Otvírá vitrínu a bere dózy do rukou. Otáčí se a já si ji můžu nepozorovaně prohlídnout zezadu. Vypadá sympaticky i zezadu a zadeček tak akorát. Obchází pult a ptá se...
"A kolik?" pokládá dózu a kouká mi přímo do očí.

"Jo kolík... teď bych veděl co sním..." napadá mě a zarazím se,jestli jsem to neřekl nahlas. Naštěstí nee...

"Eee... já nevím,dejte mi tak deset deka...od každého... " odpovídám.
Bere si silonovou rukavičku,sáček, a začíná mi to odvažovat. Kouká na váhu a já si ji prohlížím. Je to fakticky šikézní žena... Mám navaženo jedno,pak druhé,nacvičeným pohybem udělala uzlík na sáčku.

"Eeee..." vypadne ze mě a už si sám říkám,že jsem za retarda.
"Já jsem si to chtěl hned zobat..." dodávám na vysvětlenou a začínám zápasit s uzlíkem.
"Dej... jo či dum novy sáček..." řekne a už vytahuje nový sáček.
"Ni ,to je dobre,už to mum..." odpovídám automaticky a konečně povoluju pytlík. Strkám do něj ruku a nabírám si ňamku. Hmm... Platím a usmíváme se na sebe. Strkám peněženku do kapsy a koukám za ní do regálu,kde mě upoutala velmi tlustá a stará kniha. Nevím proč,ale hned mě napadá,že je to gorolská kamasutra... Vidí můj pohled a otáčí se.

"Co to moče za kšunžke?" ptám se zvědavě.
"To je tako lekařsko kšunžka,jak če coši tropi,tak še tam podživoš a vyčitoš jak to lyčič..." odpovídá,bere knihu a dává ji přede mě na pult. Zvědave ji otvírám a listuju v ní. Hmm... Je sice v polštině,ale to není problém,protože tam u nás,je každý tak trochu polák. Přichází nějaký zákazník a ona ho obsluhuje. Dělám, že se dívám do knihy,ale po očku ji pozoruju. Zase se usmívá a je velmi milá. Pozoruju její ruce,jsou hezké a upravené a nevím proč mě napadá,jak by v nich vypadal můj kolík...

Pán odchází a my se pouštíme do rozhovoru. Minuty utíkají a my se bavíme,jako by jsme se znali už dávno. Bohužel musím jít,ikdyž bych rád zůstal a zase si poklábosil "po našimu", jak se místnímu slengu říká. Kupuju si ještě Goji a v legraci se dozvídám,že když toho sním tunu,prý mě budou muset zastřelit,abych konečně umřel. Tak si toho beru za stokorunu...

"Mušim už valič,bo mě dole čako kolega..." říkám smutně.

"No borok,tak mu coši vežni..." říká a obchází pult. Vrací dózy do vitríny a otvírá jinou sklenici s rumem v čokoládě. Jsou to kulaté čokoládové kuličky plněné rumem. Několik jich nabírá do dlaně a dává mi je do sáčku,který pořád držím v dlani. Jednu si ale nechá v prstech a strčí mi ji do pusy. Bylo to naprosto spontání gesto,které mě doslova dostalo. Ihned mě napadlo,že řídím a teď mám v puse rumovou kuličku... ale zároveň mi to přišlo ohromně vzrušující...

Nepamatuju,kdy mi naposled někdo strčil nějakou dobrotu do pusy. Jistě,děti mi taky do pusy strkají bombómy,ale tohle je něco úplně jiného...

Stojí naproti mě a směje se,koukám se do těch vysmátých očí a jsem zcela odzbrojen. Kulička čokolády mi taje na jazyku a já mám najednou chuť tu kuličku jí vrátit přímo do pusy... Tak jako když jsme si kdysi předávali jako puboši zvýkačky nebo bombóny. Naštěstí se ovládnu a koušu do ní. Po jazyku se mi rozlévá chuť rumu s chutí čokolády...

Usmívám se na ni a loučím se. Odcházím a venku u auta se ještě koukám zpět...

Tak tady jsem určitě nebyl naposled....

Fred

Vysvětlivky:

pyty-prosím moče-máte
či-ti dum-dám kšunžka-kniha coši-něco tropi-trápí
vyčitoš-vyčteš
lyčič-léčit borok-chudák
čako-čeká
vežni-vezmi valič-běžet,rychle jít.