To se tak někdo má....

Přesně to mi proletělo hlavou, při jednom posezení s kamarádkou. Jak už to při takových setkáních mezi holkama bývá, lehce jsme podrbali co nového od našeho posledního setkání a jak se každá z nás má.

S jiskřičkami v očích se pochlubila, že zažívá příjemné okamžiky s mužem, kterého zná už delší dobu, ale zatím byli vždy jen kamarádi.

Vím o koho jde, a tak jsem hned v hlavě začala přemýšlet a vymýšlet, jak to asi dělají, protože je dělí dost kilometrů. Jasně, moderní technologie dokáží pomoci, ale neni nad osobní setkání.

Tak se mi pochlubila, že má úžasnou maminku, která jí co 14 dní vypomůže a pohlídá syna, a ona tak má prostor užít si času pro sebe a přítele.

Hned jsem si vzpomněla na doby, kdy moje děti byly ještě malé a potřebovaly pohlídat.

Jedna babička 300 km daleko a druhá nehlídací :-(.

Úžasná kombinace, tak že jsme tenkrát s manželem kradli chvilky jen pro sebe velmi poskromnu. Že bychom měli třeba víkend jen pro sebe,o tom se nám mohlo jen zdát.....to se stávalo až později, kdy už byli děti větší a odjely na prázdniny k babičce nebo dědovi. To byl pro nás velký svátek.

Proto jsem si tak sama pro sebe v duchu řekla, že já budu určitě babička hlídací....bude-li jednou koho hlídat . Protože moc dobře vím, že čas od času je potřeba, aby ti dva měli čas jen pro sebe.

A jak jste na tom vy s hlídacími či nehlídacími babičkami a budete hlídací babičky a dědové ??

Krásný zbytek víkendu ;)