o vykání

Hanko, Lenko, Pepo, Rudolfe ….
kdybychom se potkali u doktora, na úřadě nebo ve vlaku, zcela jistě si vykáme.

Ale tady,
dvacetiletej tyká šedesátiletýmu a je to úplně v poho. Věk se nebere v potaz.
Vy zazní málokdy nebo jen v jistém vztahu.

Kdysi jsem četla článek, co psal
muž, který si „stěžoval“, jak je těžké dosáhnout sladkého tykání se
ženou. Záviděl Angličanům, kteří to mají tak jednoduché, a on musí dlouho čekat,
dlouho dobývat, přesvědčovat, dokazovat, že to kýžené Ty si zaslouží.

Když jsem onehdy odepsala na nějaký
inzerát (ohledně psaní), byla jsem až zaskočena suverénním tykáním. Vybavila se
mi vzpomínka na onoho autora o toužebném tykání a pomyslela si – Hošku, dnes bys
to měl jednodušší než ten Brit. Asi jen málokdo se dnes najde, kdo v tomhle
internetovém moři seznamovacích serverů bude tykat.

Mně se vykání moc líbí. Trochu mě kdysi
ovlivnila jedna veselá kniha, kde dva hlavní hrdinové jsou dobří známí a jeden
druhému tyká, kdežto ten druhý prvnímu vyká. Ne, nejde o žádný Ds vztah, jsou to
kamarádi a ten vykající má vykání pouze v oblibě.

Taky se mi kdysi líbilo, když v rodině
děti rodičům vykaly. Byla v tom cítit jistá úcta (někde). Zkoušela jsem tehdy
doma mamince nenápadně vykat, ale bylo to tak nenápané, že to vypadalo jako když
oslovuju v množném čísle oba rodiče, nikoli jednoho.

Protože mám vykání opravdu ráda, vykám
si dlouho než nabídnu tykání. V poměru pracovním i osobním. Je lehce (a úsměvně)
zvláštní, když s někým chodíte, dva týdny se už milujete, ale pořád si (i v té
posteli) vykáte.

Vykání se mi prostě líbí. I když není
vykání jako vykání. Je vykání takovéto umělé, kdy děti vykají dospělým, neznámí
dospělí neznámým dospělým. Mělo by být vyjádřením úcty, ale ve skutečnosti je to
jen naučená slušnost. Pak mi kolikrát přijdou komické situace, kdy naštvaní lidé
si začnou najednou tykat ve jménu hulváctví nebo své domnělé síly, převahy a
vyjádření vztahu nebo názoru.

Většinou neberu vykání příliš vážně,
ale jakmile ho vážně brát začnu, tak si ho užívám a snažím se do Vy dát
tu pravou špětku nefalešné úcty či obdivu.