nezavírej své srdce

Svou lásku ti dávám. Proudí z mého srdce.
Stále. Jen nemůže se tě dotknout, když jsi své srdce uzavřel.

Byl jsi šťastný, když tvé srdce bylo otevřené
a cítilo proud energie, o které sis myslel, že je to ta, kterou k tobě
vysílám.

A pak se stalo něco, co tvé srdce uzavřelo. Snad
sis myslel, že jedině tak tvé srdce zůstane v bezpečí, jedině, když ho pevně
uzavřeš. Jak snadno se člověk mýlí. Uzavře své srdce, uzavře v sobě energii a ta
nemůže volně proudit. A pak jen cítí bolest, zklamání, vztek, nenávist.

Neboj se, otevři své srdce a znovu ucítíš ten
proud, proud, který vede ... ke kytkám na louce, k vločce sněhové, ke slunci, k
mravenci pod kamenem, k člověku, ke všemu, co můžeš mít rád. Pak znovu ucítíš
proud této energie – proud lásky, budeš znova klidný a bez smutné bolesti
zavřeného srdce.

Svou lásku ti dávám a je jen na tobě, zda ji
přijmeš.

Nechávám své srdce stále pootevřené, aby mohla
volně proudit … k tobě, k němu, k ní, k tomu … běží po louce, nad hladinou
potoka, proplétá se mezi stromy v lese, skulinami skal, proletí kolem Venuše,
Slunce i Rigelu v souhvězdí Orion … jednou přiletí i k tobě.

Nebraň se a nezavírej srdce své. Otevři je a zase
budeš schopen mít rád.