Odpust..

O víkendu měla babička jmeniny a já na ni vzpomínal. Kdysi jsme se u ní každý rok scházeli,právě na její jmeniny. Celá rodina se u ní sjela,měl jsem tyhle sleziny hrozně rád. Sešli jsme se všichni bratranci a sestřenice a mohli poblbnout.

To ale nebyt ten hlavní důvod, proč jsem to miloval. Hlavní důvod byl,že na její jmeniny,byl vždycky v goralii "odpust" což je vlastně pouť. Kolotoče,stánky,klobásky,turecký med,želé...
Nám dětem bylo fuk,že už do toho kolikrát sněžilo a byla zima. Stejně jsme se sebrali a obráželi stánky,kde co mají. Utráceli své kapesné za kapslové pistolky,cocakolu v plechovce,nebo kus tureckého medu. Dodnes si pamatuju ty vůně a ty davy lidí. Jezdili jsme v autičkách a bourali do sebe,oblbovali holky a později i kouřili za stánky cigarety. Hodnotili holky a vyměňovali si první zážitky ze sexu. :-)))

Muzika od kolotočů hrála nahlas nejnovější hity a my čekali poctivě v řadách na lístky. Na střelnici jsme stříleli ze vzduchovky,nebo házeli pingpongové míčky do kelímku pro nějakou sladkost. Dodnes vzpomínám na ty dlouhá lízátka. Byla to taková vicebarevná tyčka asi třicet centimetrů dlouhá,která se rozbalila a lízala až do konce. :-)))
Nebo ty černé lékořicové pendreky. Booože jak já je měl rád... Marcipán na váhu,nebo klasická pouťová srdíčka. Vždycky jsme babičce nějaké přinesli...

Loni jsem už tam byl se svou rodinou a svými dětmi. Stálo mě to spoustu nervů a peněz,ale za tu radost s děstkých očích to stálo. Taky jsme se stavili na hřbitov za dědečkem a babičkou,zapálili svíčky a na chvíli jsem zavzpomínal...

Babiččiny nezapomenutelné bramborové placky na "blaše"... Zkrátka placky pečené přímo na rozpáleném peci na plotně. Jentak nasucho,bez oleje... Vidím ji jako dnes,jak stím svým šátkem na hlavě,zpod kterého vykukovaly její stříbrné vlasy,naberačkou nabere těstou a plácne ho na blachu. Pak dnem naběračky na té hromádce zakrouží,rozetře těsto a placek je téměř hotový. Špachtličkou ho odlepí a jedním nacvičeným tahem ho otočí. Mezitím přikládá dřevo do kamen a kontroluje mě,jestli už na něj čekám...na můj placek...položit si ho na talíř,dát na něj plátek másla a chvíli si s tím máslem hrát,dokud se neroztopí. Pak jen trošku moučkového cukru a polít špetkou domácí smetany. Stočit a šup s plackem do pusy. Nezapomenu ty chutě ,jak se v puse míchaly...

Vždycky se mi smála,že to do mě padá jako němci do krytu... Byl jsem celý upatlaný od cukru,másla a domácí smetany... Stálo to ale za to...
Nacpal jsem se k prasknutí,protože od plného stolu se přeci neodchází.... :-)))

Kdysi jsem takovou tu železnou kulatou plotnu kopil i na sporák...ale už to nebylo ono.
Zkrátka placek na blaše od babičky,byl placek na blaše od babičky...

Fred