Nechceš víc ?

Tento týden byl, no řekněme abnormálně hektický a plný špatné nálady. Někdy se to tak prostě semele a i já jsem nevrlá a protivná. No, přiznávám že většinou jen doma, kde se prostě nechci přetvařovat. Už ví, že když jsem taková je nejlepší mi jít z cesty a nechat mě napokoji. Jenže v práci se snažím být pořád usměvavá a plná vtipů. Takovou mě tam znají a když už je toho na mě moc a já se přestanu usmívat a vtipkovat, ví že už to všechno přerostlo únosnou míru.

A ono to přišlo včera, neměla jsem chuť si povídat. Moje mlaďounká kolegyňka z toho byla nesvá a neustále se mě pokoušela vtáhnout do hovoru. Mé myšlenky ale pořád utíkaly od jejího tématu a bloudily kdo ví kde. Na její neustálé naléhání co se mnou je, jsem ji řekla, že prostě i já někdy držím pusu a nechce se mi smát. Byla z toho mrzutá, vždy u mě obdivuje jak jsem optimistická a veselá a i když jim něco vytýkám, říkám to s nadhledem. Ale ano, jsou i situace kdy podle mimiky v tváři pochopí, že to co říkám už není sranda a je třeba nad sebou a svojí prací začít přemýšlet.

Její brebentění jsem poslouchala jedním uchem odpovídala spíš takovým tím, hmm. To jen aby měla pocit že ji tak nějak vnímám. Vím, že je to neslušné,ale co už. Povídala mi o svém chlapci a jejich vztahu a jak je to všechno hezké a co plánují a jak je jim spolu hezky. Usmívala jsem se tomu, jejího chlapce znám a jsem rada, že ho trošku postavila do latě. Myslím, že si pomáhají navzájem a to je ve vztahu to podstatné.

Pak ale začala mluvit o mě. O mé rodině a manželství které nefunguje a o vztahu který mám. Nejsem z těch, co by o svých problémech mluvil s kde kým, ale jak už to mezi holkama chodí sem tam si něco málo řekneme a zbytek si domyslíme. Pověděla mi větu nad kterou jsem musela přemýšlet ještě dnes.

" Tobě nevadí se pořád milenci podřizovat a čekat až si na tebe udělá čas, ty nechceš od toho vztahu víc? "

Je to věta, která člověka nahlodá, i když má v těchto věcech naprosto jasno. Snažila jsem se jí vysvětlit že se nepodřizuji a že si oba dva musíme udělat čas na to aby jsme mohli být spolu a že je mi jasné, že ona tohle těžko pochopí. Že jsou věci, které prostě jsou jak jsou a pokud vyhovují oběma stranám je to v pořádku. A že to není o tom jestli chci víc nebo nechci. Je to o tom co můžu mít nebo nemůžu.

Jak říkávám, jsou věci mezi nebem a zemí a když je nemůžu vyřešit, nebudu se s nimi trápit.