Jsem Tvá první

Známe se už dlouho v tomto modrém světě....po vzkazech i emailech jsme si vyměnili kilometr písmenek, později i civilní fotky s obličejem. Víme o svých nejbližších, co máme rádi, co se nám líbí, ale i co nás štve a trápí.....prostě takoví kamarádi na dálku.
Až nedávno Tě osud zavál do našeho města a Ty ses rozhodl překročit svou zásadu - nespojovat zdejší virtuální svět s tím reálným.
Domluvili jsme se na setkání a vyměnili si telefonní čísla, pro případ potřeby.
Poznala jsem Tě, už jak jsi přijížděl na místo setkání a když jsi vystoupil z auta, uvědomila jsem si Tvou výšku.
A protože vím, že se nám líbí stejné věci, rozhodla jsem se Ti ukázat svůj pohádkový svět, kam se tak ráda vracím.
Byl jsi natolik odvážný, že jsi "dal svou ruku do té mé" a nechal se vést.
Zavedla jsem tě do bylinné chýše, alchymistova sklepa a ukázala Ti i vodopád s jezírkem.
Když už ses jednu chvíli začal cítit nepříjemné, odvedla jsem Tvou pozornost škrabáním na zádech, které se Ti zjevně velmi líbilo, a které si pak nesobecky oplácel. Myslím, že Tobě i mě záviděli.
Byly to nádherné dvě hodiny, strávené ve Tvé společnosti a podle reakcí se líbily i Tobě.
Když jsme opustili pohádkový svět, zamířili jsme do příjemné restaurace na něco lehčího k zakousnutí. Přeci jen nám vyhládlo.
U jídla jsme si ještě moc fajn popovídali a až tam, jsem se vlastně dozvěděla, že jsem první člověk, se kterým ses z modrých stránek setkal.
Přiznávám, velmi mi to lichotilo a moc si toho vážím.
Ale to už bylo moc hodin a před Tebou byla ještě cesta domů a na mě čekaly nějaké povinnosti.
Podali jsme si ruce, letmo se políbili na tvář a pak už jsem Ti jen zamávala při odjezdu.
Díky, že jsi překročil své zásady a vystoupil do reálného světa, bylo to moc hezké odpoledne..... myslím, že ani Ty nelituješ .
Tak třeba někdy příště .......vstoupíme opět do pohádky....

https://www.facebook.com/maximus.resort/photos/pb.107306369349478.-2207520000.1446406827./771042279642547/?type=3&theater