o lásce

Opravdu je láska tak vzácná?

Před nějakým časem se mě jeden člověk zeptal – Která síla je ve vesmíru nejrozšířenější. Úplně první, co mě napadlo, byla láska. Hned jsem to ale zavrhla, protože jsem měla v hlavě – že si píšu s fyzikem. Přece nebudu cpát do fyziky lásku. Jenže mě to duchovno stejně nějak neopustilo, tak jsem odpověděla, že víra, a byla přesvědčená, že odpověď je špatná. Byla. Věřil mi, že na to přijdu, a já nevěděla. Přece nejvíc ve vesmíru je lásky, napsal.

Nevím, proč jsem svoji první (okamžitou a správnou) odpověď tak rychle zamítla. Asi jsem jí nevěřila. Nebo jsem nevěřila sobě. Tak věřte.

Láska je všude kolem vás. Stačí natáhnout ruku, otevřít dlaň a máte na ni kupičku lásky. Že ji nevidíte? Vzduch taky nevidíte a dýcháte stále. Lásku máte v sobě, ve svém srdci. Pořád. A věřte, že je jí tam hodně.

Že ji stále někdo hledá a nemůže nalézt? Možná, že se láska nehledá, jen se prostě potká a vezme za ruku. Láska přichází ve chvílích, kdy to nejméně čekáte. I ke mně tak přišla. Když tak nad tím přemýšlím, nikdy jsem ji nehledala, a zjišťuju, že nemohu říci, že jsem ji buď měla nebo neměla. Jednoduše jsem ji buď viděla nebo neviděla. Cítila nebo necítila. A když člověk něco necítí, neznamená, že to není nebo nemá.

Myslíte, že tohle píše a tvrdí jen někdo, kdo je stále šťastný a obklopený láskou? :-). Snad jen někdo, kdo přijímá vše, co k němu přichází.

Také se říká, že kdo dává, dostává dvojnásob. Že kdo opravdu miluje, dává a nic za to nečeká. Někdo lásku dává a očekává, že ji také dostane, a pak je zklamaný, protože dostal jen pouhé nic. Zlobí se a možná i vyčítá. Co by pak měl dělat? Vidět tu lásku především v sobě.

I rodič od svého dítěte mnohdy očekává jakousi satisfakci za svoji investici čehokoli. Něco za něco. Dostal jsi a teď zas dávej ty. Mám své děti ráda, úplně jednoduše a přirozeně. Každé je jiné, každé potřebuje něco jiného a každému se to snažím dát a nic za to nečekám. Nikdy jsem nečekala, že mi jednou budou děkovat a něco oplácet. Prostě dávám bez podmínek a očekávání. Každému, koho miluji.

Pravdou je, že mě moje nejstarší dcera překvapila. Tím, co mi nabídla, tím, co mi dala. Sama od sebe. Tím, že to myslela upřímně, tím, že věděla, že to pro mě moc znamená a chtěla, abych byla šťastná. No – není to láska? :-)

Láska není tak silným slovem, jak si někdo myslí. Láska je celkem prostá skutečnost. Jen lidé z ní dělají něco velkého a silného. Možná proto, že je někdy nesnadné ji dávat. Možná proto, že je někdy nesnadné ji vidět.