Státní svátek

Vadez mi připomněla svátek Martina a já si vzpomněla, jak jsem 10. 11., den před Martinem, nevím už kolikátého roku, přišla o panenství.
Tedy možná jsem o ně přišla už dříve, pomalu, postupně, ale veškeré sexuální pokusy Michala, mé první lásky, skončily jeho pokopáním a mým fňukáním, bolí, bolí,mám tu krev, já se bojím.

A tak jsme se po roce rozešli, byl dost na holky a holky na něj, k láskám patřil sex a jiné nejaujaly a nebojímaly. Příští rok s ním přišla jedna nejaujavá do jiného stavu a my se naposled, před jeho svatbou, sešli na rozlučkovém sexu na kanapi s kytičkatým přehozem v kanceláři v Pařížské, kam chodil před nástupem na vejšku na brigádu.
Já si říkala, holka, když tě načal, tak si to taky pěkně dokončí, třeba už nejsi panna, ale s kým si to máš zjistit, když ne s ním. A byl pořád zajímavej a krásnej, jako první láska, co skončí dobře.
Co si říkal on, to nevím, navenek spíš tiše vzdychal a hodně mě líbal, šimral dlouhýma světlýma vlasama, bylo to hezký, trochu překotný (musel ještě uklidit tu firmu) a nejaujavý.

Takže tohle jako virtuální vzpomínka na mé krásné včerejší významné výročí, které bych asi měla slavit sexem. Nebo pietně ten den nic s nikým nemít a vetknout si růži do spodní vázy :-)

A včera jsem měla něco mezi tím, hezký rande. Tři žlutý růže mi hezky svítí v okně.
Samozřejmě ne vetknutý ve své spodní váze, to by kolegy asi bacilo :-)