láska nebolí

Přišel ke mně článek … dlouhej, delší jak deset řádků a půl minuty čtení, jenom část jsem přelítla očima. Byla v něm věta, co říkala, že přátelství hojí rány, které způsobuje láska. Věta, se kterou možná každý bude nadšeně souhlasit a řekne si – jo, takhle to je.

Už jsem si to tady jednou psala – láska nebolí. Láska, o které se říká, jak je to krásný a ušlechtilý cit, jak může bolet?

Možná někdo namítne, že bonbony jsou také sladké a způsobují zubní kazy, co bolí. Jenomže tento a podobný příměr je neplatný.

Jak může bolet energie, pozitivní energie, co proudí ze srdce, z nitra.

Láska a slova odvozená od ní – milovat, mít rád.

Když mám někoho ráda, své děti, rodiče, přátele, partnera, mám je ráda takové, jací jsou, a to mít rád je čisté, mocné a … nebolí.

Když mám někoho ráda, svou lásku mu dávám.

Nemůžu ovlivnit to, co on s tou láskou udělá. Nemohu mu ji nutit, nemohu mu přikazovat, aby mi on dal lásku svou, nemohu po nikom chtít, aby mi lásku dokazoval, nemohu si ji ani od někoho vzít, kus utrhnout, vyrvat si ji.

Člověk by si měl vždy pro sebe upřímně říct, co se ukrývá za slovy, když říká Mám tě rád.

Ta láska, co cítíte ve vašich srdcích, ta přece nebolí. Bolí spousta jiných věcí (a některé možná nazýváme láskou - mýlíme se). Bolí třeba naše představa, když zjistíme a bráníme se připustit, že skutečnost se od ní liší. Ale láska – ta nebolí.

Snad potkáte přítele, který vám to jednou vysvětlí...