Pro fajne-šmějkry

Jdu dnes s dětmi ze školy,
kráčím kolem řezníka,
oni snad ty potfory,
dali do výlohy čuníka.

Karel nás tahá ke krámu,
děti nám sotva stačí,
ještě že tady nemaj mámu,
už slyším,jak po mě ječí.

Tak dávám dceři vodítko,
a kráčím pultu vztříc,
já vyhodím zde kopýtko,
a rozesměju líc.

Koukám na ty dobroty,
a culím se jak vemeno,
ukazuju prstem ty a ty,
vyhrává uzené koleno.

Prodavačka mi to važí,
mě tečou už teď sliny,
beru koleno do paží,
uvařit ho hned nebudu líný.

Přibíháme všichni domů,
a ve mě chutě klíčí,
koleno padá do kastrolu,
a za chvílí hlasitě syčí.

Brambory se k němu hodí,
tak škrábu plný kastrůlek,
Karel kolem mlsně chodí,
utekl za mnou od holek.

Kolínko z tlakáče je venku,
vytahuju z něho kostičku,
Karel pozoruje tuhle scénku,
se zubatým úsměvem na líčku.

Chystám dětem večeři,
a uzené provonělo byt,
pro všechny co mi nevěří,
měli jste u toho být...

Tak sežrali jsme kolínko,
a mastnou měli pusu,
snad navnadím Vás malinko,
známkou dobrého vkusu...

Fred