Dárek

Možná je to tím adventním obdobím, kdy se člověk na chvíli zastaví a vzpomíná ... a vzpomene si, že vlastně kdysi dostal dárek a doposud neví, jaký ... a přesto z něj měl velkou radost.

**************

Může to být jen slovo, které je v posledním měsíci roku vysloveno vícekrát než kdy jindy. Lidé o dárcích mluví, přemýšlí, radí se, ptají se … čím udělat radost, čím rozzářit oči. Někteří bloumají internetem, hledají a hledají, jíní běhají po městech, stojí fronty, ujedou mnoho kilometrů ve svých vozech. Dárků je najednou všude habaděj. Dárků … nebo krabic s věcmi? Dárky mají mnoho vlastností. Tou nejvzácnější je však radost.

Četla jsem včera jeden dopis … známe se pár týdnů, no – známe, skoro se neznáme, jen si chvíli píšeme. Vypadá to, jako kdyby se přihnal odněkud z běsnění předvánočních shonů, na chvíli se posadil, aby vyťukal pár písmen do klávesnice, a zase někam běžel. A včera mi psal o tom vánočním bláznění, jak už má nakoupené dárky a pro koho a najednou čtu … mám jeden dárek nedárek i pro tebe … úplně ve mně hrklo. Jak někdo, téměř neznámý, na mě myslí i v tom shonu a dokonce mi koupí i dárek. Třeba si prý pro něj někdy přijedu. Ale jet tam je jen o jedno procento pravděpodobnější než letět na měsíc. Přesto, i když ten dárek možná nikdy neuvidím, ta radost, kterou mi udělal je obrovská. Kdykoli si na něj vzpomenu, kdykoli si vzpomenu na ten okamžik, kdy jsem se o něm dozvěděla, mi bude moc příjemně.

Tak vidíte. Nemám v dlani žádný předmět zabalený v pestrobarevném papíře a omotaný stříbrnou mašlí, ale … v sobě mám … zkuste najít to pravé slovo :-)

(12/13)