Andílci

Jedu ranním autobusem a pozoruji okolní krajinu. Krajinu, která se hluboko vnořila do mého srdce. Přemítám, jak asi vznikl támhleten nevelký vršek s několika skalkami, říkám si, že se na jaře určitě musím jít podívat na ty vzácné orchideje …
Už projíždíme městem a po chodníku kráčí dlouhý zástup malých človíčků, dětí ze školky. A poslední třetina dětí ma na zádech bílá křídla. Andílci. Rozkošní andílci.
A pak, že andělé nejsou. Tady jich jde možná dvacet. Dvacet malých andílků. Dívám se na ně a jejich bělostná křídla jakoby mi vnesla úsměv do mé hrudi a vykouzlila ho na tváři.
Tak se dnes dívejte okolo sebe. Určitě přiletí i k vám.

Hezký den myos