Kolik ti je?

(jsem hrdá na to býti čarodějnicí)

Když mi bylo osmnáct, měli mě za partnerku mého otce. Nyní mě mívají za dceru mého partnera.

Zatím se ještě stále bavím tím, jak lidi reagují na můj věk. Ale tajně pominu ten prostý fakt, že s některými jsem se setkala v místnosti slabě osvětlené :-)

Vzpomenu krátký příběh z jedné závodní jídelny jisté fabriky, kde si ke mně přisednul pohledný mladík a započal nenucený rozhovor, v jehož konci se dalo očekávat pozvání na rande. Věděla jsem však, že k němu nedojde.

Co myslíš, kolik mi je?

Šestnáct, sedmnáct?

Už mám dítě...

Tak osmnáct? Přidal mi rok, coby zákonnou hranici. Jenže na moji následující větu mu nestačil dech ani slova.

Mému dítěti je osm.



Nemám příliš ráda otázku v nadpisu. Ne že by mi vadila jako otázka faktická, je pro mě poněkud těžká. Poprvé jsem se spletla v jednadvaceti a od té doby mi zapamatování věku nepřipadá důležité. Připadám si s ní jako žáček stojící u tabule a dlouze hledající odpověď. Zjištění odpovědi je pro mě složitý matematický proces. Letopočet mého narození si ještě pamatuji. Pak si však musím vzpomenout, který rok se píše nyní. Následně je třeba obě čísla vložit se znaménkem rozdílu do matematické rovnice, jejímž výsledkem je můj aktuální věk. Namáhaný mozek bolí a zlobí se, že ho týrám takovými malichernostmi. Vždyť přece důležité je, jak se člověk cítí. A nic nepomáhá omluva, že počítání je ku prospěchu jeho zdraví.

Někdy se cítím jako devatenáctiletá studentka, co na městských domech zkoumá architektonické prvky či na louce zjišťuje fytocenologický snímek. Jindy se cítím být starší než má prababička a kosti mě bolí víc než ty její v prach se měnící a věk 385 je v tu chvíli pro mě nízký. Však mi taky občas doma říkají – čarodějnice. Jenže netuší, že mě toto oslovení těší. Neboť dle osvědčených vědeckých studií vím, že těmi nejlepšími a nejhodnějšími čarodějnicemi na světě jsou milující maminky a partnerky. Jen ony znají lék na každou bolístku, jen ony rány hojí kořením nejvzácnějším a v zásobě ho mají nekonečné množství.

A tím kořením je – láska.

(11/14)