Židle v kruhu

Kolik židlí se vejde do jednoho srdce.
Bezpočet. Srdce je velké. Tak velké, jak jen si člověk přeje.
Židle v srdci jsou v soustředných kruzích. Sedí na nich lidé, které jsem potkala. Úplně nejblíže ke středu, na tom nejmenším a prostředním kruhu, sedí ti nejbližší, rodiče, děti. Na tom dalším, který je těsně za ním, sedí příbuzní. A pak … ano, další blízcí lidé, kteří mě potkali a zůstali. Dále ti, kteří se jen tak mihli, zdánlivě mihli.
Víš, sedíš tam i ty, také ty a ještě … je vás hodně, máte tam své místo. Chce se mi říct – napořád – nevím, zda uvěříte.
Možná to ani nevíte, že jste přisedli a jen tak tam sedíte a díváte se. Já vás nevyženu.
Jak se toulám světem, židlí přibývá. Možná některé tváře se ztrácí v mlze času. Možná některá slova odletěla daleko do vesmíru a slabý zrak nedovolí je přečíst.
Ale ten dotyk, dotyk vašich těl, vašich slov a myšlenek, vašich pohledů a úsměvů, ten zůstává stále.