Poprvé

Kdepak, nic tak pohodového, nestresujícího, bezpečného a průšvihem nesmrdícího jako je první sex. Ale první hádka, to je pane křest ohněm začínajícího vztahu.

Při první hádce může člověk poprvé uvidět druhého v jiném než zářivě růžovém světle. Poprvé ho vidí ve chvíli, kdy sundává masku milého společníka, a ukáže se ve své ošklivé nahotě. Poprvé od něj můžeme schytat ránu, a zjistit, jak bojuje ... na férovku? agresivně ve frontálním zdrcujícím útoku? Nebo zákeřně a výsměšně? Poprvé ho vidíme, jak reaguje v nepříjemné situaci ... rozumně? manipulací? Nadávkami? Zesměšněním? Ignorováním? Bagatelizováním? Slovíčkařením? Nebo vrací úder zpět (jak to impérium)? Vstřícně? Nebo dokonce podlézavě a ustrašeně?

Když s někým projdu úspěšně první společnou hádkou, tak od té doby už je to vztah. Už to není oťukávání, už to není flirt, už to není "uvidíme se podruhé potřetí, tak ještě vlastně ani nevím, jestli je to chození". Po tomhle už to chození je. Už jste se před sebou trochu obnažili, a tato obnažená místa k sobě přilnou, a vytvářejí se první nitky toho, co vás spojuje v jeden pár.

Ale co je "úspěšně projít hádkou?" (Pro rejpaly - úspěšně znamená, že oba mají pocit úspěchu.) Asi jak pro koho, ale pro mě je to poznání, že mě neurážíš a nenadáváš mi, ani když jsi na mě naštvaný. Že na mě nevytahuješ to, co jsem už vysvětlila a případně se za to omluvila. To, že se necítím mizerná, špatná, vinná. To, že to máme tak nějak podobně ...