Mandolína

Stojí v malém koutku mezi komodou a policovou skříní. Zadívám se na ni. Vlastně – na látkový khaki obal, ve kterém je už roky ukrytá. Nikdo na ni nehraje, nikdo jí nenatáhne struny. Kolik jí je? Je snadné to spočítat, je jen o půl roku mladší než naše prvorozená dcera.

Ty první vánoce jsem si tenkrát uhájila pro sebe a podle svého. Přišli jsme oba se svou představou, ale ty první vánoce jsi mi nechal a já tobě všechny ostatní.
První vánoce nové rodiny. Všechno bylo nové. Nový nábytek, ještě poloprázdný, nové koberce, nové záclony … První vánoce naší půlroční dcery.
Malý stromek na stolku v obývacím pokoji, na něm viselo voňavé cukroví, ořechy, jablíčka, papírové řetězy … jak za starých časů. A pod stromkem vánoční dárek od mého prvního muže. Mandolína. Věděl, že si ji přeju. Ještě vidím tu fotku, kde na ni hraju. Hraju :-). Zahrála jsem jen pár melodií a několik písniček s akordy.

Před rokem se mě ptal kolega, jestli na ni ještě hraju a zda bych mu ji prodala. Kdepak. Ani náhodou. Jednak hudební nástroje neprodávám, mají pro mě svůj příběh a jsou mi blízké, a především – je to dárek. A dárky se neprodávaj. Zvláště od lidí, kteří je darovali s láskou a chtěli potěšit. I když cesty pak byly různě klikaté.

Náhodou jsme se potkali ve městě. Jeho pohled byl přímý, vlídný a upřímný. Nechtěla jsem nic číst v jeho očích. Jsem ráda, že je takový, jaký je. Vím, dobře vím, že se postará o naši nejstarší dceru, že na ni dá pozor. Má ji rád, moc, a vždycky bude mít. Vyprávěl mi, jak se ho i bojí její nápadníci. Toho posledního ještě neviděl. Uvidím a udělám si názor, pověděl. Směju se. Jsi dobrej táta, řekla jsem mu znovu.

Proto sedí hned v druhém kruhu židlí.

Zlé odvál čas a zasypal písek. Proč to připomínat. Vždyť jsme kdysi bývali přáteli, dobrými přáteli. Pak se stalo něco, co přátelství mohlo rozcupovat na cucky. Přišla lhostejnost i nenávist. Avšak zlé okamžiky nemohou rozbít upřímné a dobré srdce, nezůstávají stále. To „něco“, možná inteligence, úcta, to skryté, zapadlé, ale stále existující „mít rád“ nemohlo naše přátelství a vztah zničit napořád.
Asi právě to jsem dnes viděla v jeho očích, ale nechtěla číst dál.