Pravidla pro moji Naději

Zvedla vyčítavě oči. "Vždyť víš, co chci. Víš, co hledám." Vím, co chce. Chce jednoho moudrého dominanta, který ji bude brát takovou, jaká je a přitom ji bude vychovávat a měnit. Chcete divoký život, aby se nenudila a přitom chce dům se záclonkami, zahrádku se sekačkou a děti, které přijdou ze školy, položí aktovky pod stůl a jdou dělat úkoly. Chce koně a psy a v tom snu zbývá na pracovní dobu tak pět minut denně, než vystydne kafe. Chce svůj sen a nedá si vymuvit, že je to jen sen. "Vím." "No a to mi ty nenabídneš." Nenabídnu. Vím. "Nenabídnu." "...tak vidíš." Vidím. A vím, že ti to rád nabídne každej, ale splnit to? Nemyslí to vážně. "A nabízí ti to někdo?" "Jo, jeden jo..." "A jak se liší od těch, co ti to nabízeli předtím?" "Tenhle to myslí vážně!" "Nikdo ti nemůže dát tolik, kolik on ti může slíbit?" "Seš hnusnej!" "Jsem realista." "Nechci to poslouchat!" Vím, chceš to zažít. Jenomže součástí snu je i probuzení se. Sny jsou od toho, aby se rozplynuly. "Ale víš, jak zatím vždycky dopadly tvoje sny, žejo..." Popřál bych ti, děvče milé, aby tvůj dnešek byl o trošku krásnější, než byly tvoje včerejšky a zatím škaredější, než budou tvoje zítřky. Ale neumím to zařídit, je mi to líto. "No a co navrhuješ?" V tom hlase se mísí výsměch nad neřešitelností se smutkem nad bezvýchodností. "Buď chvíli se mnou. Pojďme kousek cesty spolu." "Ty se ale nerozvedeš, nevezmeš si mne, nebudeme spolu mít koně a ranch a rodinu." To nebudeme. Nezaplatil bych to, špatně jsem se učil. Mohl bych ti lhát, už to znáš a možná bys mi na to i naletěla. Kousek cesty bych si tě unesl, s očima zaslepenýma sliby a důvěrou. Pak bych tě ošukanou a zmuchlanou pohodil někomu přes plot... a svoje srdce bych pak hodil prasatům, protože na nic jiného už by dobré nebylo. "Tak pojďme spolu aspoň kousek. Nachvíli." "...a jak si to představuješ...???" "No... víš, že nafurt je jenom jeden vztah. Všechny ostatní jsou nachvíli. Tak o tomhle bys to věděla předem a nelhal bych ti." "A cobys z toho měl?" "Tebe přece. Splnil by se mi jeden ze životních snů." "Přeháníš." "Spíš tě šidím." Tak velká slova se mi ani do huby nevejdou, jaká bych ti chtěl říct. Mlčela. Mlčel jsem. "Hele, já ti dám nabídku." Váhám. Je to jako smlouvat si s katem, jeslti rozčtvrtit, nebo utopit. "Já ti navrhnu Pravidla a buď se ti budou líbit, nebo nebudou. Co ty na to?" Neodpověděla. To je dobré znamení. Kdyby o tom neuvažovala, nenechá mi ani milimetr pro naději.

§ 1) Nevychovávám tě, hrajeme si. § 2) Nepředělávám tě, užíváme si. § 3) Nepřemáhám tě, radujeme se. § 4) Neubližuju ti, chráním tě. § 5) Nevelím ti, respektuji tě. § 6) Nevlastním tě, přijímáš mne. § 7) Nerozkazuji ti, dovoluješ mi. § 8) Neulovil jsem tě, svěřuješ se mi. § 9) Nevítězím, spolupracujeme. §10) Netrestám tě, odměňuji tě. abstract: Miluju tě, nezpochybňuj to.
...dodatek: neprovokuj, nedáš to!

Neodpověděla. Snad je to dobré znamení. Snad o tom uvažuje. Snad mám ještě ten milimetr naděje.

---

(Znovuvystaveno. Ono když se to objeví na zdi tři dni po vložení, není potom divu, že zatímco na jiných blozích mám cca 300 zobrazení, tohle má 11. A to se mi nelíbí.)