Na těchto stránkách jsem zaregistrovaná už léta, ale že bych byla jejich každodenním návštěvníkem se říct nedá. Opravdové přátele mám kolem sebe a těch pár známých tam. Občas tam nakouknu, kdo, co, jak a proč. Tak se stalo i minulý týden. Ve středu jsem už konečně měla dovolenou a tak jsem se rozhodla, že budu jen lenošit. Sedla si k pc a nakoukla na všechny stránky co mě zajímají. Na facebooku jsem našla jednu " výzvu ".
V uvozovkách je to proto, že to byla spíš nabídka od jednoho nejmenovaného malíře. Psal, že letošní PF dělal novou technikou a že xx lidem co si napíší je pošle zdarma. Že si asi takto čistí karmu. Jeho práci znám a moc se mi libí, přivedla mě k ní dcera. Tento nadaný muž je ze stejného města jako my a i on začínal studiem na stejné škole jako ona. Když měl u nás výstavu musela jsem se jít podívat. Uchvátila mne jeho práce. Témata, motivy, technika vše jako by mi mluvilo z duše. Do jednoho obrazu jsem se opravdu zamilovala. Dcera je na tom stejně a teď se naskytla možnost mít od něho, jeho tvorbu.
Nikdy jsem nic podobného neudělala, jsem člověk hodně stydlivý a přišlo mi to trapné. Když jsem ale viděla kolik lidí tam prostě do komentářů napsalo svoji adresu, řekla jsem si nebuď posera. Volila jsem ale bezpečnější cestu a napsala mu vzkaz. Představila jsem se kdo jsem, odkud a odkud ho znám. A že bych si přála jedno PF pro dceru, které by to udělalo moc velkou radost. Doplnila jsem to vše o informaci, že taky studuje na stejné škole jako studoval on a doufala, že jako rodák z jednoho města by mé i její přání mohl splnit. Zprávu jsem se studem odeslala a říkala si. No co, buď dostaneš do ní, nebo po ní.
Na druhý den mi přišla odpověď. Ok, jasně že pošlu. Měla jsem radost a musela se smát jak na moji slohovku jasně a stručně odepsal a už jen doufala, že to opravdu udělá. Se sváteční náladou a spoustou volna jsem na tohle úplně zapomněla. Až dnes sedím si u ranní kávy a čtu si knížku. Když pohlédnu z okna vidím jak jde pošťačka. V ten moment si vzpomenu na dopis co má přijít a vyčkávám až odejde a utíkám do schránky. Tam na mě čeká velká obálka, adresovaná na dceru. Beru ji do ruky a už se usmívám, jdu domů a cestou přemýšlím. Mám ji vzbudit a předat jí to, nebo počkat až se probere sama. Nakonec se rozhoduji pro útok hned. Vím, že bude zmatená a o to víc já si to její tápaní užiji.
Vcházím k ní do pokoje, dívám se jak spí. Zadek vystrčený z pod peřiny, v ruce svůj vánoční dárek. Je jak malé děvčátko a ne skoro dospělá slečna. Opatrně si sedám na postel a poplácám ji něžně po zadku. Zavrčí a já k ní tiše promlouvám. Otáčí se a otevře jedno očko, jen tak aby mě mohla poslat do háje a už se zase stáčí do spací polohy. Nevzdávám to a hlásím, že ji přišla pošta. To ji probírá a nechápavě a ospale na mě kouká. Předávám ji obálku, prohlíží si ji a pak trhá. Vytahuje kartu a dívá se na ni,čte co je tam napsané a pak se nechápavě dívá na mě. Usmívám se a ptám se jestli ví od koho je. Vrtí hlavou a já se mračím. Nabádám ji, ať se podívá pořádně, bliknu lampičkou ať líp vidí. Oči ji těkají v karty na mě a zas zpátky. Nedokážu už udržet vážnou tvář a usmívám se. V ten moment je probuzená úplně, jako střela si sedá a pořád se dívá na to co drží v ruce a na mě.
Pak promluví :
" To jako fakt " ?
Jen přikývnu.
"Opravdu mi on tohle poslal" ?
Zase přikývnu. V ten moment se jí do očí derou slzy a mě taky. Odkládá přání a vrhá se mi kolem krku. Tiskne mě tak silně k sobě až nemůžu dýchat a šeptá mi : " Nevím jak se ti to podařilo, ale jsi ta nejlepší máma na světě."
Odpovídám : " To si piš, že jsem. "
Tohle jsou ty nekrásnější chvilky na světě. Udělat dětem radost, která nemusí stát staticíce. Ano, tuhle radost jsem jí mohla splnit jen proto, že někdo je tak štědrý a věnoval jí ho. Ale já musela odložit svoji hrdost a o tento dar si říct. Nebylo to pro mne lehké, ale teď vím, že to stálo za to. Tak jako vánoční dárek. Taková hloupost, plyšový růžový jednorožec. Když ho u stromečku rozbalila, koulely se jí slzy štěstí po tváři a já věřím, že jí do života přinese spoustu štěstí.
A syn? Ten prohlásil něco o diskriminaci ale pak uznal, že on by takové přání neocenil. Je nad míru spokojeny s tím do mu ježíšek naježil. Když se ke mě oba dva přitisknou a dají mi pusu, jsem spokojená a mé pochyby jestli je vychovávám správně jsou pryč.
