Čtyřlístky

Šedivá mlha za okny autobusu je stále tmavší a tmavší. Vracím se z krátké neplánované návštěvy u rodičů. I to nemilé přinese někdy milé. Zapomenutý synův baťůžek … a hned je o jedno setkání navíc.

„Mám pro tebe něco malého křehkého,“ říkala mi máti ráno do telefonu.
Těším se jako malé dítě.

Na konci návštěvy mi maminka ukazuje malý květináč s kominíčkem v malé zahrádce plné čtyřlístků.
„To je krásné,“ usmívám se.
„Jo ták, to je to malé a křehké … Děkuji.“

Páni, to je čtyřlístků.

Jako děti jsme je pracně hledaly na zahradě nebo na louce, radovaly se z nich a dávaly je lisovat do památníčků.

Tolik čtyřlístků … tolik štěstí nemůžu potřebovat ani upotřebit.

A tak vám je posílám.
Tobě. Aby tvé děti byly stále zdravé a veselé.
Tobě. Abys byla zdravá a pořád usměvavá.
Tobě. Aby tě tvůj muž nikdy neopustil.
Tobě. Abys potkala toho, kdo tě bude mít rád.
Tobě. Abys nebyl stále sám.
Tobě. Abys dokázal najít radost ze života.
Tobě. Aby se tvé trable vyřešily a vše bylo dobré.
Tobě …

Čtyři čtyřlístky mám pro své děti. Každé je jiné a každé potřebuje trochu jiné štěstí pro sebe.
Jeden krásný čtyřlístek pro svého muže. Jeden pro bývalého muže, jeden pro jeho tetu, její dceru a vnučku.
A jeden velký pro moji maminku. Aby měla hodně sil.
A tobě, můj milý otče, posílám dva čtyřlístky. Zítra toho štěstí budeš moc potřebovat.

P.S. A kdybyste štěstí potřebovali ještě vy, přijďte si k nám do chalupy.