Karel,postrach ulice...

No jo,je to tady zase. Zase? Spíše pořád. Pozoruju totiž takový jev. Venčím Karla. Pobíhá s čumákem u země,náhle mění směry a neustále čuchá. Občas se zastaví a čuchá ,pak to místo olízne a mlaská tlamou,jako by zkoušel víno.
Já při tomhle vždycky zamračím a mám chuť ho kopnout doprdele. Jako by to věděl,vždycky se ke mě otočí hlavou...
"Mlask,mlask... Čéče,nová fena. Hmm... Sladká jako Bígl..." kývá hlavou a mrkne na mě jedním okem.
Zamračím se ještě víc.
"Jasně,fena... Uuuuuuu... Rozplýváš se tady a pak chceš ošukat boxera z přízemí..." odpovídám mu.
"Prd tomu rozumíš, tady jde o autoritu..." vyštěkne Karel dotčeně.
"Jo a proto mu očuchuješ péro..." konstatuju se smíchem.
Karel se otočí a čmuchá dál. Pomalu jdeme,obcházíme baráky. Zamíříme k lesu. Karel běží napřed,klidným krokem ho následuju. Náhle se zastaví a zvedá hlavu. Dívá se před sebe,otáčí hlavu ke mě. Kouknu se kam kouká a mezi stromy vidím postavu.
"Karlos,ke mě!" křiknu na něj. Otáčí se a ladným až výstavním poklusem,hezky z tlapky na tlapku,běží ke mě. Vrtí přitom prdelí,jako nějaká modelína.
"Už jsem myslel,že mě nezavoláš...." procedí mezi zuby jako by nic.
"Co to?" ptám se ho.
"Ať se s ní nemusím potkat..." zavrčí a pohodí hlavou směrem k lesu.
Zvedám hlavu a z lesa akorát vychází nějaká paní,před ní běží nějaká barevná kulička. Koukám se pořádně co to je... V tom si náš kulička všimne a začne zuřivě štěkat a místy až piští. To už docházíme skoro k nim.
Paní nás vidí a bleskurychle bere upištěnou kuličku do náručí a propichuje Karla nenávistným pohledem.
"No tak Elizabetko,uklidni se" chlácholí teď už pištícího psa. Identifikuju v ní Mopse pletenou čepičkou,pleteným oblečkem a pletenými botičkami. Jen stěží zadržuju smích. Karel kolem ní prochází,jako by tam ani nebyla. Jde jako pánský model na předváděcím molu.
Elizabetka se může posrat vzteky. Karel jen otočí oči v sloup...
"Dobrý den..." pozdravím tu paní a jdeme do lesa.
Paní jen na mě zamračeně kývne a my pokračujeme.
Když jsme dost daleko,ptám se Karla.
"Co to jako bylo???"
"Nic... Jen si myslela,že když si jednou vrznem,tak už budem spolu asi navěky..." zavrčí přes zuby.
"Jo ááha,zhrzená milenka,jo?" ptám se dále zvědavě.
"Načapala nás s Bessy,jak si to užíváme..." říká s jedním pyskem zvednutým nahoru.
Začínám se smát.
"To se nedivím,že tak pištěla...." skoro se zakuckávám smíchem.
Karel poodbíhá dopředu a hlasitě vyštěkne...
"Hysterko...."
Z dálky se ozve Elizabetin její zuřivý štěkot.
Obcházíme s Karlem kolečko a vracíme se na sídliště.
Mijíme barák ze kterého vybíhá černý pes. Jsem rád,že na vodítku,protože se tváří, jako by chtěl Karla sežrat. Chlápek na konci vodítka ho okřikne. Přestane štěkat,ale výhružně vrčí.
Projdeme kolem a já zavolám:
"Karle???" cití v tom otázku,podívá se na mě a zase otočí oči v sloup. Jako bych viděl mou starší dceru...
Asi je taky v pubertě.

Fred